Prosinec 2009

Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 8.

30. prosince 2009 v 16:31 | Kiki |  Otravná ozdravovna? Ne, něco víc!
Celou cestu se drželi za ruce a povídali si. Došli před nějaký dům.
"Co tady budeme dělat?" prohodil Bill.
"Na nic se neptej." Vytáhl klíče a spolu s Billem vešli do domu. Hned se k nim přiřítil nějaký pes.
"Ahoj, Scooty." Začal se s ním Tom mazlit. I k Billovi se hned tulil.
"Zvláštní. Na všechny hned štěká. Všechny. Mám ho od čtyř let."
Bill si s ním začal hrát. Zalíbil se mu. Jenže z hraní se Scootym ho vyrušil Tom.
"Jo, už jdu." Vstal a následoval ho k dalším dveřím.
"Ahoj. Jsme tady. Bille, moje máma. Mami, Bill." Představil je.
"Ahoj! Už jsme vás čekali. Těší mě. Jsem Gerda." Podala Billovi ruku.
"Taky. Bill." Ruku přijal a oba se usmáli.
"Fajn, mami, kde je-"
"V pracovně."
"Díky." Zatáhl Billa za ruku a táhl jej za tátou.


"Ahoj tati." Promluvil táta.
Jeho táta zvedl pohled od papírů. "Ahoj Tome!"
"Tati, tohle je Bill. Bille, můj táta. Jorgen."
"Jorgen? Můj... teda, těší mě." Usmál se Bill, když se setkal s čokoládovýma očima. Chtěl říct, že jeho táta se jmenuje stejně jako on. Ale koho by to zajímalo.
"Mě taky, Bille." Podali si ruce, tak jako s Gerdou.
"Tak my jdeme." Bill nestihl nic říct, protože Tom ho, už zase, tahal do prvního patra.

"Tohle je můj pokoj."
"Páni. Je tak velký." Začal se rozhlížet. "Ty hraješ na kytaru?" rozzářila se mi očka, když jednu spatřil.
"Jo. Už od dětství. Asi tak od sedmi."
"A já skládám písničky. První jsem složil v devíti. Zahraj mi něco, prosím." Zaškemral.
"Dlouho už mám v hlavě melodii, ale nemám text."
"To nevadí. Hraj."
Vzal kytaru a začal vybrnkávat. Billovi se v hlavě tvořily kousky textu této melodie. Tom dohrával a človíček vedle něj se uculoval jako sluníčko.
"To bylo nádherný. Můžeš ji vzít s sebou?"
"Do ozdravky?"
"Jo. Mám nápad."
"Dobře, vezmu ji." Vytáhl si obal na kytaru, pár trsátek, které vložil do, kapsičky, která na ně byla příslušná. Akustickou kytaru opatrně položil do obalu, které po té zapnul.

"Kluci! Pojďte dolů!" volala je Gerda.
"Asi bychom už měli jít." Poškrábal se Tom za krkem.
"Jasně." Pronesl Bill, zvedl se z postele, na které doteď seděl a následoval svou lásku. Slezl ze schodů, avšak na posledním se mu zvrtl kotník. Naštěstí šel Tom před ním, tak se stačil zachytit za jeho za krk.
"Není ti nic?" zeptal se starostlivě zachránce, okamžitě se k němu otočil čelem a chytil jej za ruce.
"Díky tobě ne," usmál se.
"To jsem rád. Můžeš jít?"
"Jo, nic se mi nestalo. Jen jsem si vyvrtnul kotník."
"Dobře, Ale kdyby něco, tak řekni, ano?"
"Budeš první."
"Tak pojď."

"Konečně jste se dostavili." Spráskl rukama Jorg.
"Ale tati.."
"No jasně. Posaďte se." Pobídl je a oni tak učinili.Gedra okamžitě vyšla z kuchyně s tácem vaflí, který položila doprostřed stolu.
"Berte si kolik chcete." Usmála se, posadila a sama si vzala. Každá ji hned automaticky opakoval, jen Bill se ostýchal. Tom do něj opatrně pod stolem kopl, ten se na něj podíval a nakonec si vzal taky.

"Bylo to moc dobré. Jako od mé mámi." Poděkoval jako slušný člověk, Bill.
"Vážně. To jsem ráda." Usmála se na něj Gerda, když sbírala špinavé talíře na jednu hromadu. Respektive do jednoho sloupce a pak odešla do kuchyně.
"Tak, Bille, řekni mi něco o sobě." Opřel se pohodlně o opěradlo u židle Tomův táta.
"Něco o mě? Já vůbec nevím co. Můj život není až zase tak zajímavý..."
"Třeba, na jakou školu chodíš a tak dále."
"Chodím na místní gympl v Magdeburgu, kde jsem se taky narodil. Žiju jen s mámou a jejím přítelem. Táta od nás odešel v pěti... Asi... Přibližně. Rád zpívám, skládám písničky..."
"Páni, takže máš rád hudbu, že?"
"Jasně. Hudbu miluju." ,Ale nejvíc vašeho syna.' pomyslel si.
"A co máš ještě rád?"
"Děti. Malé děti." Usmál se, když si vzpomněl, že na něj doma čekají jeho dva miláčkové.
"Takže chceš děti?"
"Jo. Moc." Přeci tu nebude vykládat, že dva má doma.

"Tak mi jdeme. Ahoj!" porval Tom s Kytarou v obalu na zádech Billa, který nestihl vydat ani hlásku. Zase. Doslova a do písmene vlál za Tomem.

"Kam jdeme?" optal se Bill.
"Myslel jsem, že bychom mohli na bruslák." Zaculil se.
"Ale vždyť je brzo ráno?"
"Vím, kde je i tak brzo otevřeno."
"Jenže já jsem stál na bruslích naposledy asi v devíti!" mluvil se zděšením. Měl strach, že si udělá ostudu.
"Budu tě jistit." Prohodil rukama Tom a s klidným hlasem.
"Důvěřuji ti."
"Dobře."
"Tome?"
"Ano?"
"Děkuju."
"Za co?"
"Víš... Vždycky jsem chtěl někoho tak" Snažil se najít vhodná slova. "Milého, který mě bude brát, jaký jsem, nenafoukaného... Hledal jsem prostě Tebe!" Kdyby jen tušil, že ta poslední věta je tak pravdivá.
"Já taky hledal Tebe." Pohladil jej po tváři. "Pojď. Jsme tu."

Oba vešli do velké místnosti a ovanul je chlad. Zamířili si to k pokladnám, kde Tom zaplatil, vypůjčil si pro oba brusle v půjčovně a vydali se do šaten. Věci si tam odložili, přezuli se, jmenovaný i zamkl skřínku a hurá na led. Teda, hurá pro Toma, který na tu plošinu vlezl jako první.
"No tak, neboj."
"Nebudeš se smát, když spadnu?"
"Ne, protože nespadneš."
"Jak to můžeš vědět?"
"Oh můj Bože." Zanaříkal a pro Billa si sám zašel. Vzal ho do náruče, Bill se ho chytil jako klíště a šel s ním zpátky na ledovou plochu.

"Ááááá!" Zakřičel Bill, když ho jeho kamarád postavil na jeho vlastní nohy.
"Bille!" Tak, tak ho chytil. Jinak by už byl na zemi. V tomto případě na ledě.
"Díky." Pousmál se.
"Pojď." Chytil jej za ruku a táhl za sebou.

Billovi to po chvíli začalo jít.
"No vidíš, jak ti to-" nedořekl Tom a už na něm ležel. Oba si hleděli do očí.
"Máš nádherné oči." Promluvil ležící na ledě.
"To ty ale taky."
"Mohl by jsi ze mě slézt?" zatřepal hlavou, jako by se probral z nějakého transu.
"A co když ne?"
"Tak tě shodím."
"To určitě."
"Tome, prosím. Ten led studí." Zakňučel.
"Dobře, ale jen kvůli toho ledu."
"Seš zlej." Zamračil se a promluvil jako malé dítě.
"Kdybych byl zlej, tak ti tu nepomáhám na nohy." Vytáhl ho nahoru.
"Stejně jsi zlej." Zabrblal.
"Zlej budu teď"
"Jak to myslíš?"
"Sleduj." Opět jej vzal do náruče a nesl k šatnám. Nikdo tam nebyl. Naštěstí. Postavil ho na nohy a začal ho okamžitě líbat.
"Tak jestli tohle jsi zlej, tak ať už jsi navždy." Sám se na něj vrhnul.


"Měli bychom jít." Usmál se Tom.
"Kam?"
"Uvidíš."
"To jsem zvědavý."
"Buď. Buď zvědavý." Poplácal ho po rameni.

Kiki

Únos, bordel a láska 8.

30. prosince 2009 v 16:24 | Kiki |  Únos, bordel a láska
"Zlato, nerad tě budím, ale už jsme doma. Vstávej." Dal mu letmou pusinku na rty. Takhle ho budil pokaždé.
"Co?" zeptal se rozespale Bill.
"Jsme doma."
"Už?"
"Jo. Prospal jsi skoro celou cestu."
"Nechtěl jsem usnout."
"Ale chtělo se ti spát."
"Chtělo, ale nechtěl jsem."
"Já vím. Říkal jsi to."
"Promiň."
"Za co?
"Že jsem usnul."
"Ty jsi moje tele, víš to?"
"Proč?"
"Protože se omlouváš za to, že jsi usnul, když se ti chtělo spát."
"Protože mě to mrzí, víš?"
"Bille..." povzdechl si.
"Hm?"
"Nic. Raději.Pojď." Vytáhl Scottyho z auta a mezitím vylezl, no spíš se vyhrabal ven i Bill.


"Co budeme dělat?" zeptal se Bill, když seděli i televize a hladil Scottyho ležícího na klíně.
"Já nevím." Pokrčil rameny Tom, ale to mu zazvonil telefon. Zvedl ho a ozval se "Ano?"


"To byla máma. Máme peníze na mé kartě, takže se může jít nakupovat."
"Nakupovat co?"
"Věci do našeho baráčku."
"Vážně?"
"Naprosto. Tak se jdi převlíknout. Nebo chceš jet takhle?" ukázal na jeho volné elasťáky.
"Myslím, že se raději převlíknu." Zasmál se a okamžitě vyběhl schody do svého pokoje. Hodil na sebe bílé tričko a černým potiskem, světlé rifle, pár náramků, prstýnků a náhrdelníků. Lehce se nalíčil, dneska to nepřeháněl. Vlastně, byl upravený z rána, ale teď se upravil ještě víc. Pokud je to tedy možné, že?

"Bille, jdeš?" hulákal zezdola ode dveří Tom.
"Jo, momentík ještě." Zavřel řasenku, vrátil do kosmetické taštičky a už si to poskakoval po schodech dolů.
"Dneska máš dobrou náladu, co?" zasmál se.
"Jasně že jo. Jsem zpěvák, máme dům, viděl jsem mámu a babičku. Je tu Scotty. Bezvadný den. Hlavně, když jsi se mnou." Dal mu pusinku.
"Taky tě miluju." Pusu vrátil.
"Já vím."
"To je dobře, tak, vyrážíme nakupovat."
"Miluju nákupy."
"Já to vím."

"Tohle je krásná lampa." Uculoval se Bill nad červenou lávovou lampou. Miloval je.
"A kam by jsi ji dal?"
"Do obýváku."
"Ten je ale... jakou to měl barvu?"
"Myslím, že zelenou."
"No vidíš."
"Tomi, prosím." Udělal psí oči. "Tak vymalujeme na červeno. Stejně se mi zelená moc nelíbí."
"Co se ti na ni nelíbí?"
"Nevím. Prostě nejkrásnější jsou černá, červená a bílá."
"Černá a červená...." zamyslel se Tom.
"Nad čím uvažuješ?"
"Ale nad ničím." Nechtěl mu říct, že takhle tam měli sladěné místnosti, pokoje a podobně. Nechtěl mu to připomínat.
"Tak co?"
"Vezmeme je." Natáhl se pro čtyři v krabicích. Jedna stačit nebude.
"Díky moc, Tome." Skočil na něj.
"No jo, není zač, ale to budeme muset malovat, co?"
"Stejně ta barva je hnusná. Chci vymalovat všechno, kromě předsíně. Ta oranžová je nádherná."
"Cože?"
"No.. jo."
"A kdo to bude malovat?"
"My dva přece."
"Děláš si srandu?"
"Ne. Bude sranda. No ták, Tomi."
"Kvůli tobě?"
"Kvůli mně." Přikyvoval.
"Tak dobře.

"A teďka pro ty barvy."
"A jaké si představuješ?"
"Nevím. To až tam dojdeme, tak se uvidí."
"Hm..." brouknul.
"Ty nechceš, co?"
"Ale jo. Těším se."
"Nezníš přesvědčivě."
"Nezním, ale myslím."

"Takže, předsíň se nechává. Kuchyň bude.... hnědá."
"Proč hnědá?"
"Nevím. Napadla mě hnědá. Nebo ji sladíme do černobílé."
"Nebo ji vymalujeme na růžovo." Smál se Tom.
"Jsi se zbláznil?"
"Tak žlutou."
"Musíme už nějakou vybrat."
"Já vím..."



Nejdříve se rozhodli, že nahoře vymalují pokoje na oranžovou, modrou, žlutou a svůj sladí do černo bílo červené. Obývák bude sladěný do červené a kuchyň nakonec do oranžovo hnědé.Stejně jim přišla ta oranžová moc často, ale oni jinak nevěděli, jakou vybrat.

"Myslím, že by to mohlo stačit." Koukal Tom na plný vozík.
"Myslím, že máš pravdu."
"Tak jdeme zaplatit?"
"Jo." Vydali se k pokladně a když přišli na řadu, Tom zaplatil svou kreditkou.

Všechno se pokoušeli narvat do auta a po patnácti minutách se jim to nakonec povedlo. Bill nasedl spokojeně do auta s tím, že má lávové lampy, které tak miluje a Tom spokojený, protože jeho láska je spokojená. Takže vše je tak, jak má být. Rozhodli se, že to nebudou vytahovat, ani z auta, ale hned zítra pojedou do Hamburgu, kde to vymalují podle svých představ.

Teď už se každý jen osprchoval, převlékl do nočních boxerek a spokojeně spolu zalehli do postele. Bill se okamžitě uvelebil na Tomově hrudi. Tam to bylo nejpohodlnější. Tom se na něj uculil, když viděl, jak mu padají víčka a hladil ho po jeho černých vlasech. Za chvíli oba spali. Musí si odpočinout, zítra je čeká skvělý den...

Kiki

Povídky, Aquapark, hory

29. prosince 2009 v 15:40 | Kiki |  Diary
Ahoj! Hlásím se Vám a hlásím, že jsem dopsala 10. díl Ozdravky a 9. díl Únosu xD Tákže to jen tak pro ty, co to čtou.

Jinak bych se chtěla zeptat, jestli není někdo poblíž Bohumína, že by si skočil do aquaparku xD Jdu tam s tátou, jeho kámošem, bráchou a bratrancem... co já tam budu dělat sama? No, tak kdyby něco, ozvěte se do komentů! Kuju!

Dále řeším ještě jednu věc. A to, jestli mám jet na hory nebo ne. Jedná se o jednu noc, ale moc se mi tam nechce. Je tu ten problém, že já jsem nejstarší a nudím se! Nevím co dělat!

Únos, bordel a láska 7. díl

28. prosince 2009 v 15:45 | Kiki |  Únos, bordel a láska
Tákže, spešl pro PaTH a Illyrias za to, že poctivě komentůjí xD

"Ahoj babi!" Vrhl se ji Bill kolem krku.
"Ahoj zlatíčko! Kde jsi byl? Vždycky když tu rodiče přijeli, jsi tu nebyl. Jen Tom." Dala mu pusu.
"Vy jste jí to neřekli?" zeptal se šeptem Bill, tak aby to neslyšela.
"Ne. Sekla by s sebou. Znáš ji, ne?"
"Až moc dobře." Zasmál se Bill. "Byl jsem pryč, babi."
"Kde, pryč?"
"Daleko."
"Že jsi se vůbec neukázal. Vůbec jsem tě na první pohled nepoznala."
,To vůbec nejsi sama' pomyslela si obě dvojčata.
"Neboj se, teď tu budu častěji. Snad..." povzdechl si. Co když ho najdou? Ukápla mu slza. Ne, nesmí brečet. Teď ne.
"Bille, co se stalo?" všimla si toho babička.
"Ale nic." Pousmál se. Alespoň se o to snažil. Chtěl jí to říct, ale vyznělo by to divně.
,Dělal jsem děvku, víš? Celý rok.'
"
Bylo toho na něj za celou tu dobu moc, víš?" vložil se do toho záchranář Tom.
"Dobře, dáte si kávu nebo čaj?"
"Ano jedno. Jen jsme se přijeli ohlásit."
"Takovou dálku?"
"Pronajali jsme si dům, takže se stěhujeme. Už to nebude taková dálka."
"Páni, co ještě nevím?"
"Třeba to, že Bill je zpěvákem naší skupiny."
"Ty už taky, Bille?"
"Co já?" promluvil. Vůbec nevnímal. Přišla na něj únava. Z ničeho nic.
"Jsi zažraný do té hudby."
"No, jo. Miluju ji."
"To je mládež. To za našich let-" spráskla rukama.
"Tak my už půjdeme. Scotty stejně čeká v autě. Znáš ho, babi. Měj se babi." Tahal za sebou Tom chudáka Billa k autu.
"Dobře! Mějte se kluci!" To už ale asi neslyšeli, protože zavřeli dveře od auta.

"Unikli jsme spárům babičky." Oddechl si Tom, když vjeli na hlavní cestu.
"Nesnáším ty její povídačky "To za našich let..." nebo "V naší době..." Fakt ne. Jsem rád, že jsi mě odtama vytáhnul."
"Myslíš, že bych tě nevytáhl, i kdybys tam chtěl zůstat a tak být obdařen povídačkami? Vytáhl. Takhle bych to musel poslouchat i já a to nechci. Díky."
"I proti mé vůli?"
"Nechtěl jsi tam zůstat."
"Ale kdybych chtěl."
"Nechal bych tě tam."
"To by jsi udělal?"
"Jo, ale za pět minut bych se vrátil s tím, že tě odtáhnu i násilím."
"Pět minut?"
"Stýskalo by se mi."
"Mě ne. Neměl bych čas na tebe myslet."
"Fakt?"
"To víš, babička nikdy nezavře tlamu."
"Fakt?"
"Na tebe bych si čas našel." Usmál se.
"Fakt?"
"Myslím, že jo. Podle toho, co bych dělal."
"Fakt?"
"Přestaň to pořád opakovat."
"Proč? Líbí se mi to."
"Ale mě už to leze na nervy."
"Fakt?"
"Tome!!!"
"Dobře, mlčím."
"Budu rád."
"Fakt?"
"Mám tě umlčet sám?" zeptal se, když stáli na křižovatce.
"Fakt?"
"Řekl jsi si o to." Nahnul se k němu a začal ho líbat.

"Takové umlčení bych si nechal líbit."
"Nezvykej si."
"Fakt?"
"Sklapni už!"
"Proč?"
"Umíš něco jiného kromě "Fakt" a "Proč"?"
"Ne."
"Sláva!"
"Co?"
"Říkáš i jiná slova."
"Fakt?"
"Je to tu zase." Opřel se hlavou o sedačku unaveně.

"Chce se mi spát, Tomi." Šeptl Bill, když jeli další deset minut a zívl.
"Tak spinkej."
"Ale já nechci."
"Proč?"
"Protože bys tu byl pak sám."
"Nebyl. Mám tě vedle sebe."
"Ale nebyl bych při vědomí."
"V klidu spi. Mám ještě Scottyho." Pohladil ho po tváři.
"Tak dobře." Opřel se ještě pohodlněji o sedačku a zavřel oči.
Tom se usmál nad jeho roztomilostí. Byl rád, že se zamiloval zrovna do něj. Do svého bratra.
Bill se po chvilince ponořil do říše snů a vůbec nic neřešil. Ani to, jaký následek bude mít kapela... Vůbec totiž netušil, jak sláva dokáže být krutá...
Kiki


Únos, bordel a láska 6.

24. prosince 2009 v 19:16 | Kiki |  Únos, bordel a láska
Tenhle dílek bych chtěla věnovat Illyrias za to, že mi věnovala svou jednodílovou povídku. I já jsem ráda, že jsme se na tom chatu potkaly.

"Cože? A-ale, jak.." Nebyla schopná mluvit, natož pomoct Tomovi s Billem.
"Našel jsem ho.. někde." Vzal ho do náruče a nesl do obýváku. "Dáš mi vodu, prosím?"
"J-jo, jasně." Konečně se rozhýbala a šla do kuchyně pro sklenici vody. Mezitím Tom budil Billa svým způsobem.

"Lásko. Tohle mi nedělej. Prober se." Mluvil na něj něžně a políbil ho na rty.
"Ona.. nepoznala mě." Byla první slova, když otevřel oči.
"Změnil jsi se."
"Ale ty jsi říkal, že-"
"Tady je ta voda." Podala Tomovi sklenici a koukala na Billa.
"Na, napij se." Přiložil sklenici Tom k Billovým ústům. Ten ji přijal a napil se.
"Díky moc." Poděkoval a jeho dvojče ji položilo na stůl.
"Bille?" zeptala se opatrně Sim.
"Hm?" koukl na ni.
"Jsi to vážně ty?"
"Jo. Jsem to já."
"Pojď sem." Objala ho. "Promiň, že jsem si tě spletla s holkou. Bála jsem se o tebe. Celou dobu jsem na tebe myslela. Kde ji byl?"
"Pryč mami, pryč."
"Nechceš mi to říct?"
"Nezlob se."
"Chápu tě. Byl jsi s někým?"
"Jo."
"Ubližovali ti?"
Bill přikývl a rozplakal se. Nechtěl o tom mluvit.

"Bože, zlatíčko moje! Vážně mi to nechceš říct?"
"Mami, myslím, že o tom nechce mluvit." Vložil se do toho Tom a Billa si vzal k sobě. Plakal mu na rameno.
"Bille, neplakej. Je to pryč." Hladil ho po vlasech, které měl splihlé.
"Tome, Tome.." opakoval a třásl se.
"Bille, omlouvám se. Nechtěla jsem tě rozplakat." Omlouvala se.


"Myslím, že by jsi něco měla vědět, mami." Koukl na ni Tom, když se Bill uklidnil, ale pořád si hověl v bratrově náruči. Okamžitě se na něj koukl. Snad mu to nechtěl říct. Pevně mu stiskl ruku.
"Pronajali jsme si dům v Hamburgu, takže se stěhujeme." Vylezlo z Toma a Bill si oddechl.
"Vážně?"
"Jo, akorát potřebujeme ještě vybavení a tak."
"Dáme Vám peníze."
"Děkujeme."
"A to se budete stěhovat oba? Spolu? Do jednoho domu?"
"No.. jo. Víš... já Billa miluju." Koukl svému bratrovi do očí a on přikývl. Věděl, že mámě to vadit nebude. Je tolerantní.
"To já vím."
"Ale jinak, než bych měl."
"A jak?"
"Takhle." Políbil ho na rty a Bill mu to opětoval.
"Páni." Koukala na ně.
"Vadí ti to?" promluvil Bill.
"Ne. Přeju Vám to."
"Ostatním rodičům by to vadilo."
"Chci, aby jste byli šťastní. Ať už s dívkou, chlapcem, nebo spolu. Chci jen to nejlepší."
"Děkujeme, mami." Dvojčata ji šťastně objala. "Jsi ta nejlepší máma na světě." Dala jí pusu na líčka. Každý na jinou stranu.

"Kde je Gordon?" zeptal se najednou Bill.
"V Americe."
"Co tam dělá?"
"Je na služební cestě."
"A to tě tu nechal samotnou?"
"Jo, proč ne? Taky cestuju."
"Já vím, ale na jak dlouho tam je?"
"Už jen týden a vrátí se mi."
"Aha. Tome, myslíš, že bude proti?"
"Čemu?" zeptal se tázaný.
"Proti nám."
"Já tě miluju a nám se nic do cesty nepostaví. Budeme spolu. Je mi jedno, co si o tom myslí ostatní."
"Díky."
"Za co?"
"Že to bereš takhle." Políbil ho. Nebylo mu to trapné před mámou. Bylo mu to jedno. Jak řekl Tom, je jim jedno, co si o tom myslí ostatní.
"Miluju tě."
"Taky."
"Myslím, že si tu vystačíte sami, kluci. Zajdu pro Scottyho na zahradu. Někde tam bude."
"On je tu taky?"
"Kde by měl být?"
"Já nevím, třeba u babičky."
"Ne, babička je teď nemocná. Má chřipku."
"Chudák."
"Je to jen chřipka, Bille." Zasmál se Tom.
"Ale i tak. Nemůžeme se za ní stavit?"
"Je nemocná."
"Já vím, ale dlouho jsem ji neviděl."
"Chytneš to od ní."
"To je mi jedno."
"A kdo se o tebe pak bude starat?"
"No hádej."
"Na mě se nedívej."

"Dívám." Pořádně se mu podíval do očí.
"Nechej toho." Zasmál se Tom.
"Proč?"
"Proto."
"Nemáš mě rád." Zamračil se a založil ruce na prsou. Dělal, že je naštvaný.
"Jak to, že tě nemám rád?"
"Jinak by jsi se o mě staral."
"Já se o tebe nestarám?"
"Ne."
"O tom si povíme teď hned." Stáhl si ho k sobě na klín a začal ho líbat. Jenže za chvíli je začal oblizovat někdo jiný.


"Scotty!" zakřičel Bill a začal se s ním mazlit.
"Mami? My si ho vezmeme domů." Rozhodl Tom, když viděl, jak si s ním jeho láska hraje.
"Dobře. Stejně by tu byl zítra celý den sám, protože musím jet pryč."
"Už zase?"
"Jo. Ale mám cestování ráda, takže mi to nevadí."
"Tak jo. My už půjdeme, ano, Bille?" houkl na něj.
"Co?"
"Půjdeme?"
"Už?"
"Jo. Chtěl jsi ještě za-"
"Jo. Jasně mami, my už musíme jít. Tak se měj!" okamžitě se začal zvedat ze země a šel ke dveřím.
"Scotty! Pojď." Zavolal si ho Tom k sobě a spolu s ním následovali Billa.
"Ahoj mami." Loučili se.
"Ahoj a přijeďte se mi zase někdy ukázat."
"Nás se nezbavíš."
"To je dobře. Mějte se!"
"Ty taky!" zakřičel Bill z okna a už jeli za nemocnou babičkou.

Kiki

Veselé Vánoce!

24. prosince 2009 v 16:01 | Kiki |  Diary
Ahoj! Chci Vám popřat Veselé Vánoce! Hodně šťestíčka, zdravíčka, hodně dárečků, ale hlavně ten, který si přejete! Hodně lásky! Užíjte si tento krásný večer plný pohody a radosti! Nevím co bych tu měla ještě psát, protože to už jsem napsala xD

Kiki

Tak slaví Vánoce star!

24. prosince 2009 v 16:00 | Kiki |  News
Tom Kaulitz, Tokio Hotel.

"Dostali jsme hodně pozvánek na Vánoční koncerty, ale spíše bychom si rádi vychutnali tu atmosféru s celou rodinou doma, kde je vše vyzdobené s výtečným jídlem."

tagblatt.ch

Tokio Hotel: Taky Bill a Tom sedí pod vánočním stromkem se svoji rodinou

24. prosince 2009 v 15:58 | Kiki |  Rozhovory a články

Mírumilovné Vánoce, na to se tento rok kapela Tokio Hotel těší. Protože čas před Vánoci byl velmi stresový: Bill, Tom, Georg a Gustav pracují na přípravách na jejich "Welcome To Humanoid City" Tour. Nicméně i tak si kapela našla čas na to si promluvit o muzice, jejich životě jako celebritách a Vánocích se Susanne Linnenkamp.

Již zkoušíte na turné?
Tom: Ano, připravujeme se na turné. Tohle budou jedny z nejpropracovanějších Tokio Hotel koncertů. To znamená, že procházíme intenzivní přípravou na turné - jako kapela zkoušíme v Hamburgu a potom později s celým týmem v Londýně.

Slíbili jste fanouškům ty nejlepší a nejohromnější Tokio Hotel koncerty vůbec.
Gustav: Ano, podium bude úžasné.
Bill: Je to naprosto nové a senzační podium - trochu rozestavený a obrovský. Jsou tam šest až sedm metrů široké konstrukce. Hodně věcí se stane: pracujeme s pyrotechnikou a nějakými pohybujícími částmi. Turné se jmenuje "Welcome To Humanoid City"-Tour a opravdu postavíme vlastní Humanoid City, v každém městě, ve kterém budeme hrát.

Taky jste slíbili hrát hodně nových písní. Ale vypadá to, jako když je vaši němečtí fanoušci ani nechtějí slyšet. Docela rychle jste vypadli z předních příček hitparád.
Bill: To je milný závěr. Vždycky máme nájezd na hitparády prvních pár dní. Co jiní interpreti prodají v delším období, tak my to prodáme v prvních pár dnech. To znamená, že naše album se dostalo velmi rychle z vrcholu, protože si ho každý už koupil. Humanoid je, prozatím, nejúspěšnější Tokio Hotel album.

Kritikové vás obviňují, že zanedbáváte v poslední době vaše německé fanoušky.
Tom: Tohle obvinění je pochopitelné - protože naše kariéra začala v Německu a byli jsme tu na cestě s prvním albem. A teď cestujeme i do stovky jiných zemí. Snažíme se to držet vyvážený.

Vaše muzika zní více vyspěle, chcete se dostat z teenagerovské klientely?
Georg: Dali jsme si s novým albem načas. Předtím jsme byli pořád na cestě a hráli jsme neuvěřitelné množství turné. A potom jsme strávili rok ve studiu, abychom viděli, jaký druh muziky chceme dělat. Nebylo to rozhodnutí znít více dospěle. Byl to přirozený vývoj.
Tom: Děláte muziku, v tu chvíli se vám to líbí a lidem se to líbí taky, rádi to slyší. Ať už jsou starší nebo mladší - abych byl upřímný - tak na tohle kašleme.

Na posledním turné, v Dortmundu, jsme měli nějaké problémy s autoritami, protože teenageři kempovali před halou již týdny. Co můžete udělat, aby se tomu v budoucnosti zabránilo?
Bill: Ani tomu zabránit nechci. Pro nás jako kapelu je úžasné, že fanoušci čekají tak dlouho na to, aby nás mohli vidět.

Se svým novým turné budete opět v oblasti Oberhausen. Proč?
Tom: Protože tam máme hodně skvělých fanoušků. 30 měst za necelé dva měsíce, namáhavý program...
Georg: To by se dalo říct, ano.

A ty Bille, ty jsi hubenější a hubenější. Fanoušci se bojí a ptají se, jestli to turné vůbec zvládneš.
Bill: Zajisté, takové turné je únavné, ale nedělal bych to, kdybych nevěřil, že tím zvládnu projít.

Jak se fyzicky připravujete na turné: relaxací nebo cvičením?
Bill: Já dávám přednost relaxaci. Ale poněvadž nemám na tohle moc času, tak se chci věnovat nějakému sportu, abych byl v kondici na koncerty na tom obrovském podiu. Budeme s sebou mít na turné i malou tělocvičnu.

Údajně nechodíte už sami ani nakupovat.
Bill: Ano, to je pravda. Jsem vděčný za život, který teď žiji, ale má to taky své stinné stránky. Jako Bill Kaulitz už nemám soukromý život. Tak to prostě je.

Kdo za vás nakupuje?
Bill: Osobní asistenti.

Vánoční nákupy?
Bill: Taky naši asistenti. Nebo něco objednám před internet.

Jak strávíte Vánoce?
Tom: Tradičně - budeme sedět po vánočním stromkem s naší rodinou.

A budete zpívat "Stille Nacht, Heilige Nacht" (Tichá noc, Svatá noc) ?
Bill: Rozhodně ne.
Gustav: Kdybychom to dělali, tak jedině rockovou verzi.
Bill: Ne, rozhodně ne. Nemám rád vánoční písně. Vždycky jsem je nenáviděl, jsou pro mě příliš nekreativní.


source (c) Ruhrnachrichten

Únos, bordel a láska 5.

24. prosince 2009 v 15:40 | Kiki |  Únos, bordel a láska
Tenhle dílek bych chtěla věnovat Illyrias, jako úplatek za to, že její povídka dopadne happy endem, PaTH, za její video a Xince. Snad se líbí a na nikoho jsem nezapomněla.

"Bille! Bille! Kde jsi! Slyšíš mě?" začal hulákat jako na lesy. Opravdu se strachoval. Nikdo se neozýval.
"Bille!!!!!!!!" křičel zoufale.
"Co tak řveš?" přišel k němu Bill zezadu.
"Kde jsi byl? Měl jsem strach." Okamžitě jej objal.
"Musel jsem čůrat."
Pokrčil rameny. Tedy, pokud to šlo, protože Tom jej stále drtil.
"To už mi nikdy nedělej. Víš, jaký jsem měl strach?"
"Dobře." Objal ho taky. "Tome, opravdu mi je ve tvé náruči dobře, ale neměli bychom už jet? Ať tam nečeká dlouho."
"Máš pravdu." Políbil ho. "Tak si naskoč."
"Nemusíš říkat dvakrát." Usmál se, vytrhl se z Tomova sevření a naskočil do auta.

"Tohle je ten největší blázen, kterého sem kdy viděl." Zakroutil hlavu a šel si sednout do auta.
"Jsem blázen, ale tvůj." Nahnul se k němu Bill a políbil ho, když se zrovna Tom připínal.
"To si piš, že jsi můj." Polibek oplatil.
"Miluju tě, víš to?"
"Ano, vím to. Taky tě miluju."
"Tak už jeď." Popohnal ho.
"Fajn, ale stejně bych byl teď nejraději někde s tebou a sám." Rozjížděl se.
"A já s tebou."


"Bezva, můžete se stěhovat." Schoval smlouvu pan Verner.
"Super. Děkujeme moc."
"Peníze mi můžete posílat na účet, nebo-"
"Na účet."
"Dobře."
"Tak nashledanou."
"Nashle a děkujeme."
"Já děkuju." Usmál se pak už svým autem odjížděl pryč.

"Máme dům, Bille."
"Je to skvělý. Jen ty a já." Hladově jej políbil. Opět.
"Už nemůžeme."
"Co nemůžeme?"
"Takhle se líbat na veřejnosti."
"Proč?"
"Protože tu můžou být paparazzi a pak to bude snad ve všech novinách, časopisech.."
"Ale my ještě nejsme slavní, Tome."
"To je fakt." Sám si ho k sobě přitáhnul a líbal.
"Tomi, to stačí." Smál se Bill.
"Myslím, že bychom už měli jet."
"Kam?"
"Za mámou a Gordonem, ne?"
"Vážně?" rozzářil se.
"Naprosto."
"Nevím, co mám říct, až je uvidím."
"Nech to na mě, ano?"
"Ty jsi můj zachránce."
"A budu."
"Děkuju. Jsi ten nejlepší brácha na světě." Objal ho.
"Snažím se být." Objal jej taky.
"Nesnaž se. Ty jiný nebudeš."
"Když budu chtít..."
"Ale ty nechceš."
"Co ty víš..."
"Myslíš to vážně?"
"Jasně že ne!"
"Jsem se lekl, že by jsi na mě mohl být hnusný."
"Na tebe? To nejde."
"Ale jde. Když to dokázali oni, tak i ty."
"Oni nemají soucit, Bille."
"Já vím."
"No tak. Nemysli na to, ano? Máš mě. Už se ti nic nestane."
"Já ti věřím. Víc než komukoliv jinému."
"To jsem rád a pojď už." Pustil ho ze svého objetí, aby si mohli nastoupit do auta.

"Já se tak těším, ale zároveň mám strach."
"Strach z čeho?"
"Na jejich reakci."
"Nemusíš se bát."
"Co když mě nepozná tak jako ty?"
"Myslíš, že by nepoznala svého syna?"
"A ty své dvojče?"
"Vyhrál jsi. Hele, je mi to líto, že jsem tě nepoznal a nevěřil jsem ti."
"To je dobrý. Nakonec jsi mě stejně poznal."
"To jen díky tomu přívěšku."
"Ale poznal."
"Nebudeme se o tom bavit, jo?"
"Ani nechci. Hele, ale neřekneme jim to, jo?"
"Já nechci žádný soucit. Připadám si pak jako malé dítě."
"Ani ten můj?"
"Ten tvůj ano."
"Jak chceš. Neřekneme jim to."

"Bille, vstávej, jsme tu!" budil opatrně Tom svého bratra. Cestou usnul.
"Už?" probíral se.
"Jo, tak vstávej."
"Mám strach."
"Nemusíš. Jsou to rodiče a ještě k tomu, máš mě." Políbil ho.
"Máš pravdu. Tak jdeme."

"Ahoj Tome!" otevřela Simone dveře a objala ho. "Kdo je ta dívka?" zeptala se a Bill se složil Tomovi do náruče. Nepoznala ho a ještě k tomu řekla, že je holka. Toho se bál.
"To je Bill. Tvůj syn, mami." Koukl jí do očí a okamžitě se ho snažil probrat.

Kiki


Tokio Hotel – jiná kritika

24. prosince 2009 v 0:34 | Kiki |  Rozhovory a články

Tokio Hotel - kapela, která vyvolala v Německu hodně diskuzí a později i v jiných zemích, a to již od jejích prvního singlu "Durch den Monsun". Klíčové slovo: "dětská kapela", šílení fanoušci a bláznivý stalkers. Ale jaké lži se schovávají za německým fenoménem?
Co si Německo myslí, když slyší jméno kapely Tokio Hotel? Přesně to, čím je média krmí poslední čtyři roky. Dodnes většina lidí má na mysli pouze Billův dětský hlas ze "Schrei". Již od úplného začátku jejich kariéry, média označovala kluky jako "dětská kapela s dětskými fanoušky" do hlav lidí. Kromě toho diskutovali o vlasech a pohlaví zpěváka a filosofovali o životním style kytaristy.
Ale kdo píše o jejich muzice? Dodnes, koncertní recenze z nejvíc čtených novin jsou méně o kytarovém zvuku Toma nebo úspěchů Gustava na bicích, a jsou více o fanoušcích, kteří omdlévali v první řadě. Typický Tokio Hotel fanoušek musí být nějak zobrazen, nicméně: mladí a ne v určitém smyslu. Kdo byl kdy na koncertě, osobně, tak si všimne, že publiku není 13.
Tokio Hotel jsou v hudebním byznyse po skoro čtyři a půl roku a prodali miliony alb. Už nejsou nováčky na hudebné německé scéně věky. Mají vystoupení po Německu, Evropě a za mořem.
Zůstává tu ovšem jestli a kdy dnešní tisk konečně bude schopný přejít svůj vlastní stín a popřemýšlet nad svými jednostrannými reportéry.
Můžeme být rádi, že kluci stále dělají vlastní věci, i přes groupies, lži médií, stalkers a ty, které je nenávidí.

source (c) Newspoint

Nejlepší interpret/kapela roku 2009 v ne-španělském proslovu (hlasování)

24. prosince 2009 v 0:34 | Kiki |  News
Tokio Hotel jsou nominováni na Musica.com v kategorii "Nejlepší interpret/kapela roku 2009 v ne-španělském proslovu" ("Mejor artista/grupo del 2009 en habla no hispana")!!!
Hlasujte - ZDE!

***

Top5 výsledků k času 13:40 CET

Mejor artista/grupo en habla no hispana:
1. Michael Jackson (1317 votos)
2. Tokio Hotel (1251 votos)
3. The Jonas Brothers (1010 votos)
4. Lady Gaga (999 votos)
5. Black Eyed Peas (910 votos)

Bravo ti přiváží Tokio Hotel

24. prosince 2009 v 0:33 | Kiki |  Rozhovory a články
Click for a larger view

Nejúspěšnější německá mezinárodní rocková kapela zavítá v rámci "Welcome to HUMANOID CITY" tour 15. března 2010 do pražské Tesla Areny!
Po celosvětovém hitparádovém úspěchu a po vydání třetího alba HUMANOID vyrážejí TH na megatour skrz celou Evropu! Od 22. února 2010 zažije jejich neuvěřitelnou show celkem 32 měst.

Čeká tě velkolepá a zbrusu nová jevištní show! Lídr kapely, hlavní zpěvák a módní ikona Bill Kaulitz, se ohledně vizuální stránky tour spojil s dvojčaty Danem a Deanem z mezinárodní designérské firmy DSQUARED, kteří své schopnosti předvedli například na poslední tour Britney Spears - The Circus.

TH předvedou na pražském koncertě kromě nových hitů z alba HUMANOID také všechny úspěšné skladby ze dvou předešlých alb. Vstupenky na pražský koncert budou v prodeji od 790 Kč.

Pozor, už v příštím Bravu tě čeká rozhovor s TH!

Pusť si video z příprav kolem CD HUMANOID


bravo.cz

Hitparáda Music Chart TOP 20

24. prosince 2009 v 0:30 | Kiki |  News
Hlasujte pro Tokio Hotel, kteří jsou na 24.místě jako NOVINKA!

Click for a larger view


***

Pravidla:
1) Každý týden postoupí 20 hitů,které dostanou nejvíce hlasů
2) Každý týden nasadíme pět novinek
3) Interpret zde může být maximálně 7.týdnů(8.kol),pak automaticky končí
4) Hlasovat se dá každých 15 minut. SMS hlasování je neomezené.
5) Podvodné hlasování bude potrestáno zablokováním hlasování
6) Nové kolo hitparády bude 1.1.2010

Billovy tricepsy

24. prosince 2009 v 0:27 | Kiki |  Bill - foto



[23.12.2009] Haha...

24. prosince 2009 v 0:23 | Kiki |  TH blogují
Brečel jsem smíchy, když tohle video viděl poprvé! To je typický Georch!


Tom's Blog - tokiohotel.de

RU Bravo Special Posters

24. prosince 2009 v 0:21 | Kiki |  Posters

Nejlepší alba roku 2009 (Humanoid na 6. místě)

24. prosince 2009 v 0:21 | Kiki |  Rozhovory a články
Tři momentálně nejsúspěšnější německé rockové kapely jsou Silbermond, Rammstein a Tokio Hotel. Všechny tři kapely vydaly v roce 2009 velmi silná alba - ale ve zpětném pohledu je nutno říct, že kvartet z Magdeburgu má svou desku v popředí. Třetí Tokio-Hotel-album "Humanoid" je i přes image kapely celkově podařené, má mnoho tváří a oduševnělý výkřik.

Co jste od kapely neočekávali, po alespoň trochu objektivním poslechu musíte ale přiznat: Pracují se zdařilými texty důležitých témat, což je možná tématem mladistvých - ale hlavně těch, kteří nejsou v zájmu společnosti?

Také hudebně je "Humanoid" skvělé album. Kde Rammstein u veškeré tvrdosti 2009 působí podině křečovitě, kde jsou Silbermond polapeni experimentováním a "jistým songem", u bratrů Kaulitzových a jejich super rytmusové kapely, sedí každá nota. Zpěvák Bill Kaulitz dospěl do nadaného umělce, balancuje kapelu mezi velkolepým zábavným chvástáním a bolestně otevřeným odhalením duše.

Dokonce songy jako Alien", "Geisterfahrer" nebo "Für immer jetzt", u kterých si po prvním poslechu budete myslet, že nejsou tak dobré, nebo chytlavé songy "Hunde", "Sonnensystem" nebo hymna "Lass uns laufen", která nahání husí kůži, se vyvinuly do stálých favoritů. Tak musí znít perfektní rocková hudba pro nové tisíciletí - i když by byla produkce mírně rozmazaná...


BRAVO Otto - hlasování

24. prosince 2009 v 0:20 | Kiki |  News
V minulých ročnících Tokio Hotel získali 3x zlatého a 1x stříbrného Ottu. Jak to dopadne teď, rozhodete vy. Kluci jsou nominováni v kategorii "Nejlepší super-kapela".