Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 8.

30. prosince 2009 v 16:31 | Kiki |  Otravná ozdravovna? Ne, něco víc!
Celou cestu se drželi za ruce a povídali si. Došli před nějaký dům.
"Co tady budeme dělat?" prohodil Bill.
"Na nic se neptej." Vytáhl klíče a spolu s Billem vešli do domu. Hned se k nim přiřítil nějaký pes.
"Ahoj, Scooty." Začal se s ním Tom mazlit. I k Billovi se hned tulil.
"Zvláštní. Na všechny hned štěká. Všechny. Mám ho od čtyř let."
Bill si s ním začal hrát. Zalíbil se mu. Jenže z hraní se Scootym ho vyrušil Tom.
"Jo, už jdu." Vstal a následoval ho k dalším dveřím.
"Ahoj. Jsme tady. Bille, moje máma. Mami, Bill." Představil je.
"Ahoj! Už jsme vás čekali. Těší mě. Jsem Gerda." Podala Billovi ruku.
"Taky. Bill." Ruku přijal a oba se usmáli.
"Fajn, mami, kde je-"
"V pracovně."
"Díky." Zatáhl Billa za ruku a táhl jej za tátou.


"Ahoj tati." Promluvil táta.
Jeho táta zvedl pohled od papírů. "Ahoj Tome!"
"Tati, tohle je Bill. Bille, můj táta. Jorgen."
"Jorgen? Můj... teda, těší mě." Usmál se Bill, když se setkal s čokoládovýma očima. Chtěl říct, že jeho táta se jmenuje stejně jako on. Ale koho by to zajímalo.
"Mě taky, Bille." Podali si ruce, tak jako s Gerdou.
"Tak my jdeme." Bill nestihl nic říct, protože Tom ho, už zase, tahal do prvního patra.

"Tohle je můj pokoj."
"Páni. Je tak velký." Začal se rozhlížet. "Ty hraješ na kytaru?" rozzářila se mi očka, když jednu spatřil.
"Jo. Už od dětství. Asi tak od sedmi."
"A já skládám písničky. První jsem složil v devíti. Zahraj mi něco, prosím." Zaškemral.
"Dlouho už mám v hlavě melodii, ale nemám text."
"To nevadí. Hraj."
Vzal kytaru a začal vybrnkávat. Billovi se v hlavě tvořily kousky textu této melodie. Tom dohrával a človíček vedle něj se uculoval jako sluníčko.
"To bylo nádherný. Můžeš ji vzít s sebou?"
"Do ozdravky?"
"Jo. Mám nápad."
"Dobře, vezmu ji." Vytáhl si obal na kytaru, pár trsátek, které vložil do, kapsičky, která na ně byla příslušná. Akustickou kytaru opatrně položil do obalu, které po té zapnul.

"Kluci! Pojďte dolů!" volala je Gerda.
"Asi bychom už měli jít." Poškrábal se Tom za krkem.
"Jasně." Pronesl Bill, zvedl se z postele, na které doteď seděl a následoval svou lásku. Slezl ze schodů, avšak na posledním se mu zvrtl kotník. Naštěstí šel Tom před ním, tak se stačil zachytit za jeho za krk.
"Není ti nic?" zeptal se starostlivě zachránce, okamžitě se k němu otočil čelem a chytil jej za ruce.
"Díky tobě ne," usmál se.
"To jsem rád. Můžeš jít?"
"Jo, nic se mi nestalo. Jen jsem si vyvrtnul kotník."
"Dobře, Ale kdyby něco, tak řekni, ano?"
"Budeš první."
"Tak pojď."

"Konečně jste se dostavili." Spráskl rukama Jorg.
"Ale tati.."
"No jasně. Posaďte se." Pobídl je a oni tak učinili.Gedra okamžitě vyšla z kuchyně s tácem vaflí, který položila doprostřed stolu.
"Berte si kolik chcete." Usmála se, posadila a sama si vzala. Každá ji hned automaticky opakoval, jen Bill se ostýchal. Tom do něj opatrně pod stolem kopl, ten se na něj podíval a nakonec si vzal taky.

"Bylo to moc dobré. Jako od mé mámi." Poděkoval jako slušný člověk, Bill.
"Vážně. To jsem ráda." Usmála se na něj Gerda, když sbírala špinavé talíře na jednu hromadu. Respektive do jednoho sloupce a pak odešla do kuchyně.
"Tak, Bille, řekni mi něco o sobě." Opřel se pohodlně o opěradlo u židle Tomův táta.
"Něco o mě? Já vůbec nevím co. Můj život není až zase tak zajímavý..."
"Třeba, na jakou školu chodíš a tak dále."
"Chodím na místní gympl v Magdeburgu, kde jsem se taky narodil. Žiju jen s mámou a jejím přítelem. Táta od nás odešel v pěti... Asi... Přibližně. Rád zpívám, skládám písničky..."
"Páni, takže máš rád hudbu, že?"
"Jasně. Hudbu miluju." ,Ale nejvíc vašeho syna.' pomyslel si.
"A co máš ještě rád?"
"Děti. Malé děti." Usmál se, když si vzpomněl, že na něj doma čekají jeho dva miláčkové.
"Takže chceš děti?"
"Jo. Moc." Přeci tu nebude vykládat, že dva má doma.

"Tak mi jdeme. Ahoj!" porval Tom s Kytarou v obalu na zádech Billa, který nestihl vydat ani hlásku. Zase. Doslova a do písmene vlál za Tomem.

"Kam jdeme?" optal se Bill.
"Myslel jsem, že bychom mohli na bruslák." Zaculil se.
"Ale vždyť je brzo ráno?"
"Vím, kde je i tak brzo otevřeno."
"Jenže já jsem stál na bruslích naposledy asi v devíti!" mluvil se zděšením. Měl strach, že si udělá ostudu.
"Budu tě jistit." Prohodil rukama Tom a s klidným hlasem.
"Důvěřuji ti."
"Dobře."
"Tome?"
"Ano?"
"Děkuju."
"Za co?"
"Víš... Vždycky jsem chtěl někoho tak" Snažil se najít vhodná slova. "Milého, který mě bude brát, jaký jsem, nenafoukaného... Hledal jsem prostě Tebe!" Kdyby jen tušil, že ta poslední věta je tak pravdivá.
"Já taky hledal Tebe." Pohladil jej po tváři. "Pojď. Jsme tu."

Oba vešli do velké místnosti a ovanul je chlad. Zamířili si to k pokladnám, kde Tom zaplatil, vypůjčil si pro oba brusle v půjčovně a vydali se do šaten. Věci si tam odložili, přezuli se, jmenovaný i zamkl skřínku a hurá na led. Teda, hurá pro Toma, který na tu plošinu vlezl jako první.
"No tak, neboj."
"Nebudeš se smát, když spadnu?"
"Ne, protože nespadneš."
"Jak to můžeš vědět?"
"Oh můj Bože." Zanaříkal a pro Billa si sám zašel. Vzal ho do náruče, Bill se ho chytil jako klíště a šel s ním zpátky na ledovou plochu.

"Ááááá!" Zakřičel Bill, když ho jeho kamarád postavil na jeho vlastní nohy.
"Bille!" Tak, tak ho chytil. Jinak by už byl na zemi. V tomto případě na ledě.
"Díky." Pousmál se.
"Pojď." Chytil jej za ruku a táhl za sebou.

Billovi to po chvíli začalo jít.
"No vidíš, jak ti to-" nedořekl Tom a už na něm ležel. Oba si hleděli do očí.
"Máš nádherné oči." Promluvil ležící na ledě.
"To ty ale taky."
"Mohl by jsi ze mě slézt?" zatřepal hlavou, jako by se probral z nějakého transu.
"A co když ne?"
"Tak tě shodím."
"To určitě."
"Tome, prosím. Ten led studí." Zakňučel.
"Dobře, ale jen kvůli toho ledu."
"Seš zlej." Zamračil se a promluvil jako malé dítě.
"Kdybych byl zlej, tak ti tu nepomáhám na nohy." Vytáhl ho nahoru.
"Stejně jsi zlej." Zabrblal.
"Zlej budu teď"
"Jak to myslíš?"
"Sleduj." Opět jej vzal do náruče a nesl k šatnám. Nikdo tam nebyl. Naštěstí. Postavil ho na nohy a začal ho okamžitě líbat.
"Tak jestli tohle jsi zlej, tak ať už jsi navždy." Sám se na něj vrhnul.


"Měli bychom jít." Usmál se Tom.
"Kam?"
"Uvidíš."
"To jsem zvědavý."
"Buď. Buď zvědavý." Poplácal ho po rameni.

Kiki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem čtenář "Otravná ozdravovna? Ne, něco víc!"

Click 100% (23)

Komentáře

1 illyrias illyrias | Web | 31. prosince 2009 v 12:05 | Reagovat

Bude sex xD
Jsem poprvé myslela že čtu další díl unosu.... ale pak když to čtu si říkám twe co to je? xDD
Se mi nějak vyprázdila z hlavy ta povídka... ale už je to v pohodě... vím o co go xDD

2 Jitulík Kaulitz beste SbenQoO! Jitulík Kaulitz beste SbenQoO! | Web | 31. prosince 2009 v 13:51 | Reagovat

AhOoj, na mém blogu je hlasování o nejlepší fotku na Únor 2010, byla bys hodná a hlasovala pro nejlepší fotku která se líbí tobě?? Budu ráda.zatim papa a hezkej silvestr phááá♥

3 Tí_nuška Tí_nuška | Web | 31. prosince 2009 v 16:45 | Reagovat

Zapálil jsem rachejtli, ozvala se rána, s natrženou prdelí, nedožiju rána. Doktoři se radili, k smrti už jen krok, pak mi prdel zašili a šťastný nový rok!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama