Říjen 2010

Budou povídky častěji?

31. října 2010 v 23:21 | kiki |  Diary
Tak jsem přemýšlela (v poslední době nějak často :D) a říkala jsem si, ne jako autorka, ale jako čtenářka, že vlastně taky nesnáším to čekání na nový díly. Samozřejmně zase jako autorka ráda lidi takhle trápím, alespoň vím, že je o tu povídku zájem. Ale zase, uznejte, jeden krátký díl za týden. Příjde mi to málo. Jelikož "Spolu zvládneme cokoliv" je už dávno dopsaná a jak jsem řekla, díly jsou tu jednou do týdne, mohla by tu být častěji a ostatní povídky vlastně taky. Taky jsem psala, že tu budou v určitá čas, ale jak vidíte, nedodržuju to u "Můj svět, tvůj svět, náš svět." Opravdu mě to mrzí, ale nejde to říct si - "Tak, teď si sednu a napíšu třeba dva díly." Musím mít nějaký nápad, přibližně už vím, jak povídka skončí, ale dopsat to... Myslím, že mám teprve málo dílů na to, abych to ukončila, takže by to tam chtělo ještě něco vsunout :) Ale zatím nevím co... Pokusím se něco vymyslet a kdyby něco, za každej nápad bych byla vděčná.

Takže... ve shrnutí, povídka, kterou píšu sama, "MS,TS,NS" tu bude nepravidelně, jak budu psát díly. Jsem v devítce, sbíraj se mi známky, matika mi totálně nejde, chemie taky a v něčem třeba nemám ani jednu známku. Snad to chápete.
Taky jsem se pustila do nové, s Ivetkou (Please, love me!) píšu úplně poprvé, nehrály jsme, rovnou jsme začaly psát povídku, kterou jsem tady rovnou dala. Přeci jen, Ivet mě vždycky zachrání a hraje mi taky Toma, za což jsem neskutečně vděčná.
A povídka s autorkou MissEagle tu může být častěji, co vy na to? :) Je to jen a jen na vás. Jenže teďka jí mám přednastavenou asi nějak do listopadu, možná prosince a pak by tu mohla bát... třeba obden? Uvažovala jsem u každý den, ale to by nikdo nepsal komenty, stejně tak jako skoro teď, jsou i některé vyjímky, kterých si moc vážím :) 

Jsem se nějak rozepsala :D Snad si to o těch komentech (minule jsem se taky nervovala, možná si někteří pamatují) někdo vezme k srdci a bude komentovat, protože to je vlastně jediný způsob, jak autor zjistí, jestli to někdo čte :)

Děkuju K. :)

Spolu zvládneme cokoliv 12.

30. října 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv

Za týden

Tom: Dneska mě konečně pustí domů. Čeká mě poslední kontrola a pak si pro mě táta přijde...už chci být doma...doma se svým Billem..

Bill: Nemůžu se dočkat. Už dneska! Máma mě nakonec nenechala přeřadit, takže to znamená, že budu dále chodit s Tomem do školy!

Otec: Vejdu k Tomovi do pokoje

Tom: konečně...má celých pět minut zpoždění.."Ahoj..tak jdeme?" usměju se...


Please, love me... 1.

29. října 2010 v 19:41 | kiki |  Please, love me!
Ok, jsem tu s dalšší povídkou, tentokrát ji nepíšu sama, ale s Ivetkou :) Začaly jsem to psát včera, ale řekla bych, že už máme tak snad tři díly. Jsem ráda, že jsi do toho se mnou šla, jinak bych to psala sama :) A tak je to lepší... Ve dvou, teda alespoň podle mě. Říkala jsem si, že bych se do dalších neměla pouštět, které budu dávat na blog, protože pomalu nesíhám psát Svět, ale nedalo mi to a je to tu. Ivet, díky moc, že mě tak zachraňuješ a ty slohovky píšeš ty :D Snad to se mnou vydržíš a vy, čtenáři, budete komentovat a bude se vám to líbit :) Obrázek jsem k tomu dělala sama, nedalo mi to. Je to teprve druhá ilustrace, ta první tu není, jelikož povídka je myslím porozházený všude možně po meilu, PC, atd.. :D Tak a teďka už hurá do čtení :)  K.
Tokio-Hotel-Kaulitz.blog.cz
--- Bill ---

,,Ahoj Bille.." ozvalo se z předsíně…
V teplákách jsem vyšel z kuchyně a podíval se na něj. ,,Ty si ještě pamatuješ moje jméno?" pozvedl jsem překvapeně jedno obočí. Od tý doby, co měl tu holku, který jsem nemohl přijít na jméno, si mě vůbec nevšímal, na prvním místě jsem nebyl já, ale ona, já jsem mu byl nyní ukradený a snažil se mi to nahrazovat, když přišel večer unavený domů. Nesnášel jsem ten nádech její voňavky, co se Tomovi vsákla do oblečení, miloval jsem jeho vůni, na kterou jsem pomalu zapomínal.

Spolu zvládneme cokoliv 11.

26. října 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Bill: Zhroutím se na lavičku v nemocniční zahradě.

Matka: Uvidím ho sedět na lavičce a chtěla jsem mu jasně říct že se ke mě bude chovat slušně, ale pak jsem uviděla jeho utrápený výraz v obličeji.....Copak mu můžu něco vyčítat??

Bill: Složím hlavu do dlaní.

Tom: Ach, Bile...proč jsem se musel zamilovat zrovna do tebe....zrovna do svého zatajeného dvojčete? Kdybys byl kdokoli jiný, nikdo by nám v naší lásce nebránil, ale ty seš ty a na tvojí..vlastně naší..matce jde vidět jak je háklivá na každý náš, třeba i nepatrný dotyk, pohled, slůvko...

Bill: Nechávám slzám volný průběh. Všiml jsem si, jak ke mě směřuje máma.

Matka: "Ach Bille", přistoupím k němu a pokusím se ho pohladit po vlasech...


Můj svět, tvůj svět, náš svět 13.

24. října 2010 v 18:40 | kiki |  Můj svět, tvůj svět, náš svět
Ok, tak po větším zpoždění je tu new díl. Snad jste na tuhle povídku nezapoměli. Už vím, jak dopadne, začínám psát 15. díl, takže vidíte, že moc pom předu nejsem. Taky to totálně nestíhám. Výběr střední (nějaké typy? Moravskoslezdký kraj? Vůbec nevím kam mám jít :D), škola, povinnosti doma, číst, psát, malovat, dělat montážky... je toho dost... snad pochopíte a hodíte nějaký koment. Díky K.


Bill

Vzbudil jsem se jako první. Cítil jsem na tváři zaschlé slzy. Moc dobře si pamatuju, co se včera v noci dělo. Zatřásl jsem hlavou. Sundal jsem opatrně jeho ruku a vstal jsem. Hodil jsem na sebe tričko a sešel jsem pomalu schody. Vytřeštil jsem oči, když jsem viděl sedět Zoe u stolu s miskou v ruce s mlíkem a nesquikem.

Spolu zvládneme cokoliv 10.

16. října 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Simone: Okamžitě řeknu Billovi, ať se oblíkne a že jedeme do nemocnice. Když se vyptával, neřekla jsem mu proč. Až v autě u nemocnice.

Bill: Okamžitě vyběhnu z auta a běžím do budovy. Na chodbě najdu Tomova... vlastně i mýho tátu. "Kde je? Co se stalo?" Začnu se vyptávat. Přes slzy nevidím.

Otec: "Víš, Bille", chytnu ho za ruku...

Bill: "Co?"

Otec: "Tom se pokusil vzít si život a vypadá to s ním hodně špatně..."

Bill: "Cože?" nechci se ptát pčo, ptorože to i možná vím, jen.. ne! To nemůže být pravda!


A broken hallelujah // Bill & Tom Kaulitz

15. října 2010 v 22:43 | kiki |  Videa

předposlední video :D udělaný včera :D

Love the way you lie // Bill & Tom Kaulitz

15. října 2010 v 22:41 | kiki |  Videa

Ok.. nejnovější video... :) dnesak dodělaný.. ale asi bych se měla vrhnout na svět, co? :D

Mine

14. října 2010 v 0:07 | Kiki |  Jednodílné
Fáájn, jsem tady s povídkou pro mýho nejmilovanějšího brášku Thomííího :) prostěěě.... ty víš, jak to je.. miluju tě :) :* <3 Neskutečně moc... Jen se omlouvám, že je to tak krátké :'( Jako další příjde na řadku MissEagle! :) K.

"Kurva, Trümpere, ty jsi taková děvka!" vzdychl hlasitě.
"Drž hubu a dělej." prohnul se pod ním na učitelském stole.
"Oh bože, šukám tě na stole toho idiota a je to tak úzasný!" přirážel do černovláskova těla. O tomhle se mu snad ani nezdálo... no, vlastně až moc často... teď to bylo tady. Rukou mu šmátral po celém jeho nahém těle. Zastavil se až u podbřišku. Zpomalil, ale přesouval se níž a níž. Chytl jej do ruky a stitskl. Bill pod ním doslova vykřikl. Měli štěstí, že ve škole nikdo nebyl... jen on a... on. Takže mohli být hlasití, jak jen chtěli. Nikdo je nemohl vyrušit. Tom zapohyboval rukou.
"Myslím, že jestě jednou to zopakuješ, vybouchnu." vydechl Bill. Jeho nehty se zaryly do Tomových zad.

Only toy

10. října 2010 v 18:19 | kiki |  Jednodílné
Anooo :D konečně jsem to dopsala. Psala jsem to celkem dlouho, natož, že je to jednodílovka :D Omlouvám se za to čekání... Jenže, teďka mám doma i problémy, takže tu ani zase nebudu :D tahle povídka je jen a jen pro Sisu, další na řadu příjde můj milovanej bráška Thomííí xD Snad se bude líbit :) K.


"Fajn, udělám to." Vzdal se černovlásek. Byl u kamaráda na oslavě narozenin a hráli flašku. Úkol padl na něj. Měl štěstí, že teprve začínali. Zatím jen takové zahřívání. Musel ze sebe stáhnout triko a projít ulicí. Druhý to bude mít horší. Bez trika a kalhot, a postupně… Do toho šel. Kdyby ale měl jít nahý, to ne. Takže byl svým způsobem rád, že je to zahřívačka. To ale netušil, jaký bude mít tahle hra konec… vlastně pokračování.


Bill & Tom

9. října 2010 v 21:34 | kiki |  By Kiki
no není to takhle lepší? :D

Tokio-Hotel-Kaulitz.blog.cz
Kiki

Spolu zvládneme cokoliv 9.

9. října 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv

Tom: Hledím na ně s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima...

Bill: "T-to... nejde!" vykřiknu a postavím se.

Otec: "Proč by to nešlo??"

Bill: "Protože... protože...." nemůžu jim to říct. Do očí se mi opět nahrnou slzy a vyběhnu ven z domu.

Tom: Vrhnu na oba zlostný pohled a běžím za ním...


Spolu zvládneme cokoliv 8.

2. října 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Bill: Přikývnu. "Je Tom.. doma?"

Otec: "Je u sebe...", řeknu a ustoupím, aby mohl projít. Tak moc jsem doufal, že mu to už Simone řekla on za mnou přišel...marně...

Bill: Okamžitě vyběhnu schody do jeho pokoje. Otevřu dveře.

Tom: "Bille.." vyskočím z postele, na které jsem ležel a hrnu se k němu. Zavřu dveře a spatřím jeko uslzené tváře..."Co se ti stalo?" Vezmu jeho tvář do dlaní a zadívám se do ní...