Listopad 2010

Spolu zvládneme cokoliv 20.

30. listopadu 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Tom: "Já..." Zarazím se...nemůže to vědět..to by nejspíš nedopadlo moc dobře.."Já nwm..." sklopím pohled...

Doktor: "Dobře... můžete za ním jít... Vysvětlím mu cestu i který pokoj."

Tom: pomalu a potichu otevřu dveře..Bill spí..Je tak sladký, pomyslím si když jdu k jeho posteli....Opatrně si sednu na okraj a chytnu svého miláčka za ruku....Budeme mít miminko...nemůžu tomu uvěřit...je to vůbec možné?? Nezdá se mi to?? Co když se teď probudím v tom příšerném sklepě a zjistím že to není pravda?? To bych asi nepřežil...Ale jak...?? A kde vlastně...?? Mno jo! Kde vlastně to dítě je??? Vůbec to nechápu...Prostě mi to neleze do hlavy....


Spolu zvládneme cokoliv 19.

28. listopadu 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Tom: slyším nějaké kroky na schodech....zvednu se a poslepu se dohrabu ke dveřím...začnu na ně bouchat pěstmi...

Bill: Odemknu dveře. "Tomi!"

Tom: světlo mě oslepí, ale ten hlas, vůni a prostě všechno bych poznal kdekoliv...."Bille!!" vrhnu se na něho...

Bill: Obejmu ho. "Promiň, promiň..."

Tom: "Proboha..za co se omlouváš?? Právě si mě zachránil...už podruhý!!"

Bill: Sklopím pohled... došlo mi, co mi Chris udělal, ale nemůžu mu to říct...

Tom: chytnu ho za bradu..."Co se stalo?"

Bill: "Nic..."

Tom: znám ho až moc dobře na to abych věděl že mi něco tají..."Bille, mě přece můžeš říct cokoliv....."


Můj svět, tvůj svět, náš svět 16. - Konec

28. listopadu 2010 v 16:15 | kiki |  Můj svět, tvůj svět, náš svět
Takže, jak jsem slíbila, dneska je tu poslední díl. Chtěla bych poděkovat Maky za její komentáže a taky tak Ondině... děkuju :) Přesně si pamatuju, jak jsem si sedla k otevřenému wordu s tím, že něco napíšu. Chtěla jsem něco, kde nebude spisovná čeština anebudu určitě sama, když si všimnu, jak jsem psala v prvním díle stylu - "Mě je všechno jedno!" a teď jsme tady. Myslím, že kluci nám změnili chování, i jejich postavení k rodičům a podobně... Zkrátka, v tomto příbehu se změnili... Změnila je jejich společná láska a malé Zoe :) Ještě jednoáu moc děkuju a dejte se do čtení :) K.

Tom

Zajel jsem pro Zoe, jak Bill chtěl. Při té příležitosti jsem si i píchl svou dávku. Moc dlouho jsem neměl a já to potřeboval. Hned se mi tělo uvolnilo a já přivřel slastně víčka k sobě. Tohle jsem potřeboval. Mám strach o Billa. Chci, aby byl zdravý, bezstarostný, aby ho nic netrápilo, ale v nejbližší době to nepůjde. Všechno uklidím na své místo, tak aby nikdo nic nepoznal a sejdu schody dolů. Poděkuju máme za pohlídání, vezmu Zoe za ruku a jedu k Billovi.

Im here...

28. listopadu 2010 v 2:10 | kiki |  Diary
... i přes to, že jsem všem naspala, že jdu. Dneska jsem stihla zajít od obchodu, zajít na bruslák, snmát se, nervovat a pak aase díky jedné osobě, za co jí jsem moc vděčná a ona ví kdo to je, jsem vysmátá. Proč nervovat? Protože jedna jistá osoba mi plánuje prázniny (yeah, už teď) a neptá se, co chci já... Takhle je to na nic tady psát, kde si to může každý přečíst, ale co nadělám, žeo? Pak mi napsala, konečně :D další určitá osoba, za což jsem vděčná a snad to bude v poho :) Dál to tu vypisovat nebudu, možná si vzpomenu na heslo, na můj osobní blog :D

Zítra sem hodím asi poslední díl Světa, kde čekám prosím komenty! Jo, nikdo nekomentuje a jak jsem psala, zamrzí to, když vidíte, že za den ta povídka byla přečtená x krát a koment ani jeden!

K.

Spolu zvládneme cokoliv 18.

26. listopadu 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Bill: Něco ucítím, ale nemůžu otevřít oči. Nemůžu udělat nic...

Chris: Rychle přirážím a po chvíli se do něho udělám...nechám ho ležet na podlaze a jdu pryč...

Bill: Ležím na zemi. Po pár hodinách se proberu. Je mi špatně, cítím se tak slabý... Zjistím, že mám svázané ruce. Trhnu s nimi a provazy povolí. Kouknu na sebe. Jsem nahý... nahý???!!!!

Chris: Mám zase chu´t někoho zmlátit..ale koho?? Thea?? Nwm...ten už dostal dost...Billa?? hmm...

Bill: Chytnu se za hlavu. Co se stalo? Oblíknu se. Musím si vzpomenout... musím!

Chris: Namířím si to zpátky domů..třeba tam ještě bude...je...třísknu za sebou dveřma...


Můj svět, tvůj svět, náš svět 15.

24. listopadu 2010 v 22:49 | kiki |  Můj svět, tvůj svět, náš svět
K tomuhle dílu řeknu jen jedno - užíjte si ho, protože je předposlední :) K.

Tom

Vzbudil jsem se a koukl vedle sebe. Spal. Rozhodl jsem se, že mu udělám snídani do postele. Ale až po tom, co si skočím do sprchy a udělám hygienu. Svlíknu se a skočím pod proud teplé vody. Miluju to tak po ránu. Dlouhá horká sprcha. Za deset minut asi vylezu, osuším se a jdu dělat snídani.

Za nějakou chvíli to mám. Usměju se. Udělal jsem vafle. Mám je moc rád. Šlehačkou jsem tam nakreslil malé srdíčka. Vezmu ještě mlíko, do toho nasypu kakao a zamíchám. Vezmu to a jdu s tím nahoru. Spokojený. Na schodech to málem rozliju, ale držím se. Vejdu do pokoje a položím to na stolek. Posadím se na kraj postele. Pozoruju Billa, jak se převaluje z boku na bok a hází sebou. Po chvíli toho mám dost a pohladím ho jemně po tváři. Cítím, že má horečku. Pořád. Jemně s ním zatřesu, když ze spaní vykřikne. Asi špatný sen.

Spolu zvládneme cokoliv 17.

24. listopadu 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv

Druhý den

Tom: probudím se v tmavý a chladné místnosti...děsně mě bolí hlava....naposledy si pamatuju jak jsem se procházel v parku....tak kde to sakra jsem??

Bill: Vzbudí mě ten otravný budík. Vstanu a okamžitě začnu dělat to, co každé ráno. Za dvě hodiny vyrazím do školy. Nemůžu se dočkat Toma.

Tom: Sotva se pořádně proberu začnu to tady trochu prozkoumávat...rukama protože tu je naprostá tma...

Bill: Dojdu do školy. Vezmu si svý věci a vejdu do třídy. Tom tu ale není. Posadím se a čekám do prvního zvonění. Nic.  Vytáhnu mobil a zkusím mu zavolat.
Chris: "Ahoj, lásko..."

Bill: "T-Tome?" zamračím se.

Chris: "Já nejsem Tom.....", usměju se...

Bill: "Ch-Chrisi?" zeptám se roztřeseně. "Kde je Tom?!"

Chris: "Na takovém místě, kde už nás nebude otravovat..."

Bill: "Řekni mi, kde je! Tak slyšíš?! Pusť ho!!"

Chris: zavěsím...

Bill: "Kurva!" zařvu a běžím za Theem. Pořád se s Chrisem baví, ale už to není tak, jako kdysi.


Only one // Bill Kaulitz

22. listopadu 2010 v 20:07 | kiki |  Videa
yaya.. tákže, konečně jsem dodělala další moje video, čímž se chci omluvit, že nepřibývají nové díly Světa :D Vůbec nemám nápady a.. myslím, že to někteří znají až moc dobře. Snd se vám to bude líbit a nebudete se na mě zlobit :) K.

Spolu zvládneme cokoliv 16.

22. listopadu 2010 v 14:46 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
O dva měsíce později

Bill: Právě jsem dojel od Toma. Byli jsme zase spolu a.. užívali si. Jenže, máma opět volala a já musel domů. Tom mi stejně usnul v náruči. Taky bych spal, ale nemohl jsem. Musel jsem domů a uklízet. Nerad jsem od něj odcházel. Vypadal tak… sladce.

Tom: Zdá se mi o něm..prochází se sám pláží a bosé nohy zabořujr do písku...

Bill: Vejdu do kuchyně, kde je máma. "Ahoj.." pozdravím ji.

Matka: "Ahoj..kde se zase touláš..mám o tebe strach..."

Bill: "U Toma. Bylo mu špatně...Asi.."

Matka: "Ach" povzdechnu si..zase byli spolu!


See the halo ha-ha-halo... :D

22. listopadu 2010 v 14:21 | kiki |  Diary

Oh bože, už jse ji slyšely? Já jo.. a musím mooc poděkovat svýmu bráškovi, kterej mi poslal odkaz, když už jsem to chtěla o půl osmé vzdát a jít do školy. :D Miluju tu písničku, ale upřímně, tu babu bych nejraději zabila :D No, posuďte sami a pište komenty :)

Spolu zvládneme cokoliv 15.

20. listopadu 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Tom: "Bille!!", vykřiknu a běžím k němu, ale světlo mě oslepilo a já jsem o něco zakopl a spadl...

Bill: "Tome!" vykřiknu a seběhnu k němu. Okamžitě ho postavím na nohy.

Tom: Všimnu si jeho rtů.."Bille, proboha co to je?? To ti udělal on??!!"

Bill: Zakroutím  hlavou. "Pojď prosím..."

Tom: jdu za ním..

Bill: Hodím klíčky na zem u dveří. Pak výjdu ven. "Udělal ti něco?"


15 let

20. listopadu 2010 v 0:12 Diary
Yeah, lidi, nemůžu tomu uvěřit, ale mám dneska 15 let... chápete to? :D já ne... :D :D :D Konešně můžu napsat, že je mi 15.. yees.. :D na tohle jsem čekala.. a ještě na bráčku, tak pohni.. no nic, mějte se, já jdu slavit :D

Kiki

Spolu zvládneme cokoliv 14.

13. listopadu 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Bill: Výjdu ze školy, ale Tom nikde. "Tome!!"

Tom: Sedím na zemi v koutě a nic nevidím..je ti strašná tma...myslím na svou lásku..určitě mě teď hledá...

Bill: Okamžitě se mi rozbuší srdce. "Tome!!!" nkdo se neozývá. Uvidím Thea, okamžitě se k němu rozběhnu. "Kde je Tom!?" 

Theo: "Bille, nevím co je na tom pravdy, ale Chris mluvil něco o tom, že ho odveze k sobě na chatu....Přísahám že s tím nemám nic společného..už mě to nebaví..přehání to.."


Rozhodla se..

9. listopadu 2010 v 22:01 | kiki |  Diary
Rozhodla jsem se, že půjdu na hotelovou školu do Českého Těšína. :) Cestovní ruch. A je to. Nemám to moc daleko, sice budu muset dojíždět, ale tak co :) Jenže tam nechci bejt sama :D Proto se ptám, jkestli tam jde ještě někdo. Vlbec nevím, jestli mě vezmou, ale prostě tam půjdu si dát přihlášku. Hezky na den otevřených dveří a pak tam pojedu když tak busem s přihláškou, ať vím kam vlastně mám jít nebo jet. :D Na tohle jsem totiž já mimo :D Jednu přihlášku bych měla, ale co ta další? další na přemýšlení... děsný :D

Kiki ♥

I was yours to hold // BK

8. listopadu 2010 v 23:35 | kiki |  Videa
Video se mi tady nechce vložit.. nevím proč. Z YT jsem to zkoušela a nejde to, takže VY, češi a podobně to máte tady :) - HERE!
Hoďte pls komenty sem nebo pod video na stream.cz.. díky moc :) K.

Můj svět, tvůj svět, náš svět 14.

8. listopadu 2010 v 22:23 | kiki |  Můj svět, tvůj svět, náš svět
Takže a teďka už mám rozepsaný 15. díl, takže si budete muset zase chvíli počkat :) omlouvám se O:) K.

Tom

Zastavil jsem až před domem. No, i u benzínky, pro pití a jídlo, ale to je jedno. Odepnul jsem se, vylezl z auta, přešel na druhou stranu a naklonil se nad spícího Billa. Vypadá jak malé miminko. Pousmál jsem se, pohladil ho po tváři.
"Billi, vstávej…" šeptl jsem, aby se nevyděsil. Miluju toto malé stvořeníčko. Pohladil jsem ho. Něco zamumlal a otevřel pomalounku oči.
"Ahoj…" šeptl ospale. Pousmál se.
"Ahoj, nerad tě budím, ale myslím, že už jsme tady." Dal jsem mu pusu.
"Děkuju." Obmotal kolem mých ramen ruce.


Please, love me... 3.

8. listopadu 2010 v 22:15 | kiki |  Please, love me!
Tokio-Hotel-Kaulitz.blog.cz
--- Bill ---

Když jsem asi dvě hodiny po tom, co Tom odešel, slyšel dole bouchnout dveře, myslel jsem si ,že Tom si jí přivedl i sem. Zůstal jsem zalezlý v pokoji, stejně mi nebylo moc dobře, ležel jsem v posteli a spokojeně odpočíval...
,,Billy..?" slyšel jsem brouknout Toma... ale neotevíral jsem oči, spíš jsem dělal, že spím, neměl jsem náladu se s ním bavit o tom, jestli mi nebude vadit, když tu s Nicole chvíli budou. Bylo mi to stejně jedno a stejně bych s tím nic neudělal...

Spolu zvládneme cokoliv 13.

6. listopadu 2010 v 18:00 | kiki |  Spolu zvládneme cokoliv
Po týdnu - škola

Tom: Atmosféra ve třídě se znatelně změnila..Je tu větší klid...

Bill: Jsem venku za záchodama a kouřím.

Tom: sedím v lavici a cítím na sobě pohlyde Chrise a Thea...

Chris: Dojdu k němu. "Kde jsi byl?" štěknu.

Tom: naprosto ho ignoruju....přece se mu nebudu zpovídat...


Potřebuju poradit...

5. listopadu 2010 v 22:37 | Kiki |  Diary
Yeah, protože jsem v devítce a totálně nevím, kam půjdu na střední. Chci někam, kde využiju psaní, ale zároveň chci i cestovat :( je to složitý... nevím, co budu dělat a každým dnem mě to děsí čím dál tím víc... na gympl se mi zrovna moc nechce :D za každej nápad budu moc vděčná :)

Kiki

Please, love me... 2.

1. listopadu 2010 v 23:40 | Kiki |  Please, love me!
Takže... tohle je spíš.. kratší díl. Jsem moc ráda, že tu povídku alespoň někdo čte a že se líbí :) K.

Tokio-Hotel-Kaulitz.blog.cz

--- Tom---

Zavřu na chvíli oči a pak je otevřu. Nic na to neřeknu. Vezmu mu opatrně rohlík. "Udělám nějakou pořádnou večeři." Položím ho zpátky na černou kuchyňskou linku. Nakouknu do ledničky. "Co by jsi si dal?" Podívám se na něj.
Opravdu nevím, co jí a co ne. Další chyba. Jako starší brat bych to měl vědět. Měl bych se o něj spíš starat, když jsme bez rodičů a ne lítat někde venku s ní. Vím, že je stejně starý jako já, ale je.. křehký, snadno zranitelný.Alespoň mě tak přijde. Nadechnu se. Nevím, co mám dělat. Miluju ji, nechci o ni přijít, ale zase on je můj mladší bratr a nechci přijít ani o něj.