Přemýšlím...

3. dubna 2011 v 2:43 | kiki |  Diary
Jo, a to je nezvyklý, jenže nad tímhle přemýšlím pořád. Dnes je to čtyři roky, od koncertu TH v pražské Sazka aréně. Za chvíli to bude Ostrava a následně Bratislava. Bože, chce se mi brečet, když tak vzpomínám. Ty uplynulé roky pro mě byly něco... úžasného. Ovšem až pouze do roku 2008, možná i 2009. Jinak už ne. Upozorňuju, že tehle čpánek je opravdu dlouhý, takže kdo by měl chuť si ho přečíst, udělejte si čas :) Kdybych tady měla napsat úplně všechno, zamotala ybch se do toho, protože dostat všechny moje myšlenky ven, dát je do souvislých vět, to teď v tuto hodinu nejde a myslím, že většina tenhle TH svět cítí stejně, jako já :) K.


Řekněme si to na rovinu. Já, kamenná TH fan to udělám. TH jdou podle mě ke dnu, jde to s nima dolů. Klidně mě za tohle ukamenujte, ale já to tak cítím. Už to nejsou ti naši sladcí kluci, už tu jsou kluci změnění Amerikou.
Podle mě, docela zapoměli na Evropu. Odstěhovali se do Ameriky. Vím, že je to jen na čas, kvůli CD. Díky nám, evropským fans dosáhli toho, aby se dostali k amíkům. Samozřejmně jim to přeju, jenže... Když se na to kouknete, tak dělají pomalu všechno pro Japonsko. Akce, koncerty... Nemluvím o tom tsunami, z toho mám husí kůžu a slzy v očích.

Nevím, jak bych začala a ani kde bych skončila. Pamatuju si, jak jsem k TH přišla. Bylo mi devět, venku svítilo slunce a já byla u ségry. Jedna z nich, vytáhla vypálené CD TH a na přední stránku psala jejich jména. Já ji chtěla pomoct, tak jsem začala taky. Říkala jsem si - "Bože, co to je?" Každopádně jsem pokračovala. A jak to u malých děcek chodí, nechávala jsem se ovlivnit, protože každý se opakuje po ostatních, tak jsem je měla taky ráda. Něco jak jsem byla vááážně malá a táta poslouchal Scorpions, což do dneška, tak se mi to líbilo taky. Znáte to, no ne? :)

A tak nějak to bylo. Vyrůstala jsem na nich. Jsem jim vděčná, protože díky nim jsem začala psát, kreslit, tvořit grafiku, videa, našla spousty kámošek. Vlastně i jednu... Díky nim, opět. V devíti, jsem se na dětské stránce seznámila s jednou holkou, psaly jsem si každý den, její přezdívku si pamatuju do dneška, ale nebudu ji tady psát, raději :) Tak nějak to pokračovalo, my si daly ICQ atd... Předminulý rok jsme se viděly poprvé, minulý u mě byla na prázninách a tyto jedu já k ní. Je to neuvěřitelný, že už je to opravdu šest let, skoro! A my... Bože, chce se mi skákat do vzduchu, jak jsem šťastná, ža jí mám. Jí můžu říct naprosto všechno a věřím ji snad ze všech nejvíc. Nemůžu se dočkat těch prázdnin. Myslím, že vím, o kom mluvím :) Díky moc za všechno, Al... Nikdy nezapomenu na to, co jsme spolu zažily, na ty hlášky a to všechno. Mám tě strašně moc ráda a nikdy o tebe nechci přijít. Myslím, že když nám to vydželo tak dlouho, vydrří to snad na vždycky...

To mi připomělo. Naše TH večery :D Ty nemaj prostě konkurenci, řešíme spolu rodiče, kluky, sourozence, problémy ve škole, všechno a ještě jednou, opravdu děkuju, my Billy-twinie ♥ :) Na tohle taky nezapomenu, i ty SMS mám mobilu :) Kdybych tady měla psát úplně všechno, nejspíš by se to tu nevlezlo, tak přejdu k další části článku, protože ty sama nejvíc víš, jak je to mezi náma :)

Samozřejmě nejde jen o Al, ale i o ostatní, za které jsem moc vděčná, protože já nikdy nepatřila mezi ty typy, co měla hodně kamarádů, kamarádek... a není tomu ani teď jinak. Vždycky jsem raději seděla na internetu a psala si s ostatními, nebo to dneska, sedím se sluchátkama v uších a píšu si svoje povídky... Prostě miluju svůj svět...

A teď jsem se dostala k tomu, kdy nevím, co psát. Chtěla jsem si postěžovat na kluky, ale po těchto vzpomínkách, to nejde. I když, strašně bych chtěla vrátit čas do roku 2007, který pro mě byl nejlepší ze všech. Teď mi přájde, že kluci ty ceny berou jako samozřejmost, úsměvy nejsou upřímné... prostě Americké celebrity a je mi to líto. Strašně moc.
Dneska (včera) na óčku hráli Best of... Boybandy. Tak nějak jsem věděla, že TH tam budou a nakonec byli ze všech... 1. :) Hrál klip Durch Den Monsun a... ty vzpomínky, to všechno, začátky... Kdo tohle neprožil, nepochopí, jak to bylo dokonalý... Teď jsou úplně někdo jiní... A ostatní je bohužel znají jen tak.

Na začátku... jste se mohli zeptát každé holky, jestli má ráda TH a ona řekla - "Ano." Dneska je to vzácnost. Bylo to "Billíšek" a "Tomíšek", na co jsem dneska alergická, ale sama jsem to psala O:) Skoro každej druhej blog byl anti, to byla ale zábava, se s něma dohadovat :D To ostatně i dnes, ale před tím to bylo o něčem jiném... Každý den jsem seděla na netu, koukala na obrázky Billa, později jsem přešla k videím, následně povídkám a potom k Twincestu. To jsou tak dva roky zpátky...

Miluju TH svět a nikdy nebudu toho litovat, co poslouchám, co dělám... Děkuju moc všem, co mě podporují a berou mě takovou, jaká jsem. :) Jste vážně úžasní...

Kiki
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daaja=) Daaja=) | 8. dubna 2011 v 21:36 | Reagovat

Souhlasim s tebou..zmenili se..sice uz vyrostli ale Amerika je strasne zmenila..TH znam sice jenom 3 a pul roku ale miluju je "teprve" tri roky...a za tu dobu se tak strasnmoc zmenili..Je to hrozny..:(

2 kiki kiki | Web | 9. dubna 2011 v 0:54 | Reagovat

[1]: Alespoň někdo :) Prostě.. takhle to cítím a myslím, že většina taky... Jen ty fanatické holky ne... A z komentářů z TH-de.blog.cz znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama