Duben 2012

Wish you were here 3.

25. dubna 2012 v 19:28 | Kiki |  Wish you were here


Uplynul asi měsíc od té doby, co si černovlásek všiml změněného stavu na Facebooku svého bývalého přítele. To slovo bývalého ho bolelo pořád stejně, jako první den. Dnes se mu už dařilo a postupně se z toho dostával. Díky jeho úžasné sestře Sandy, která se mu snažila pomoct a chodila s ním ven. I když byly sourozenci nevlastní, rozuměli a chovali se k sobě jako vlastní. Měl ji strašně moc rád, vždycky mu pomohla, venku spolu pěkně řídili až do noci, ne jednou na ně vyletěli lidé, že se mají uklidnit. Jim to bylo jedno a pokračovali ve své činnosti poslouchání písniček nahlas. Nebo si šli spolu zabruslit, zablbnout do obchodů s hračkami…

Wish you were here 2.

24. dubna 2012 v 21:07 | Kiki |  Wish you were here


Nastal čas Andreasova odjezdu domů. Bill mu byl za celé tyhle prázdniny s ním neskutečně vděčný. Moc mu pomohl, snažil se jeho myšlenky přivést jinam, než na něj a to se mu taky dost dařilo.

"Díky moc, Andy, jsi vážně skvělý," loučil se s ním na nádraží. "Příští prázdniny, jasný?" Pousmál se lehce. Nechtěl, aby ho opustil člověk, kterého měl tak rád. Avšak Facebook to jistil, takže kontakt určitě nepřeruší.
"Ale, nemáš vůbec za co. A už se netrap, jasný?" Rozcuchal mu lehce vlasy.

Wish you were here 1.

23. dubna 2012 v 19:13 | Kiki |  Wish you were here




Takže jsem se konečně rozhodla dokopat se a napsat příběh, který bude podle skutečnosti, spíše podle toho, co se dělo a děje mě. Snad se vám bude zpracování líbit a bude to vůbec někdo číst. Za každý komentář jsem vděčná, díky!;) K.


Byl to jeden z krásných slunečných dnů a černovlasý chlapec jménem Bill měl u sebe na tři týdny letních prázdnin u sebe svého nejlepšího kamaráda, Andrease, kterého zná už hodně dlouho, téměř pět let přes internet… Před čtyřmi roky však jel Bill se svými rodiči na dovolenou nedaleko Andrease, a tak se domluvili, že si dají sraz. Byly spolu pouze hodinu a půl, avšak ani to jim nevadilo a prokecali celou dobu, kdy byli spolu. Bohužel přišel čas na rozloučení a nezbylo jim nic jiného, než pokračovat v komunikaci přes internet.

Good night & sweet dreams

6. dubna 2012 v 17:57 | Kiki |  Jednodílné


Emmmm...Moje první ^^ Takže moc nekritizujte!:D Dankeee:) Honzí:P


"Bille, mám hlad…" řekl Tom, když s Billem seděli na lavičce v centru města.
Bill si položil svou levou nohu na Tomova kolena a řekl: "Co kdybychom si dali mmm… třeba hambáč, chceš?"
"Tak jo, vstávej!" Tak se dvojčata vydala k fastfoodu.

"Jeden chees, prosím. "
"28,-" řekla prodavačka.
"Bille, že pak půjdeme domů…"
"Proč?"
"Protože chci být s tebou sám."