Červen 2012

Wish you were here 13.

27. června 2012 v 1:16 | Kiki |  Wish you were here

Oki, oki... Chci, aby jste věděli, že u tohoto dílu jsem si pěkně pobrečela... Uvažovala jsem, zda-li tento díl vůbec dokážu napsat, ale...chybělo by to tady a strašně bych litovala. Jasně, je to už přes rok stará záležitost, ale... nejde zapomenout. Pořád tu ty vzpomínky a útržky ze života jsou... Tohle je vážně srdcovka, jak celá povídka, tak hlavně tento díl... Je strašně těžký popsat všechny pocity do jednoho článku, nejde to, to si prostě musíte zažít. Ale samozřejmně to nepřeju nikomu z vás. Tento díl je věnovaný jen jedný jediný osobě, která už bohužel není mezi námi a nedávno měla narozeniny... Děkuju moc za všechno dědo, tohle je jen pro tebe... Mám tě ráda a chybíš mi, strašně moc. K.

Jednoho dne se rozhodl černovlásek pro jeden z velkých kroků v jeho životě. Přespat dvě noci na zahradě. Určitě, každý by si řekl, co je toto za blbost, ale pro něj to byla jedna z nočních můr. Strašně nerad vzpomínal na to, co se tam stalo přibližně před jedenácti měsící. Pokaždé měl slzy v očích, ba se přímo rozplakal. Jeho dědeček tam umřel. Byl ubodán romy, v opilosti, několik ran nožem do hrudníku... Viděl fotky, jak tam, vše bylo zakrvácené, lednice, podlaha, kuchyňská linka. Na lednici byl jasně znát obtisk krvávé ruky, jak se snad snažil vstát. A později? Uviděl i fotky dědečka po smrti, jak leží na nějakém stolu připraven k pohřbu.

Wish you were here 12.

25. června 2012 v 22:00 | Kiki |  Wish you were here

Bill poslušně seděl v trávě před domem, ve kterém bydlel a čekal, až se zpoza rohu objeví jeho přítel. Čekal na něj přibližně dvacet minut, doma nechtěl sedět, tak se vydal na čerstvý vzduch. V uších měl sluchátka, ve kterých mui hrála jeho oblíbená hudba a jako vždy, nahlas tak, že neslyšel nic z okolí.

Poslušně seděl, ani se nehnul z místa. Ostatně, nohou si poklepával do rytmu písničky vždy. Čekal už nějakou chvíli, věděl, že Tom nepříjde přesně na čas, jako vždy. Ale jemu to nevadilo, alespoň se na něj více těšil. Vlastně, i teď, i po jejich... hádce, jestli se to tak dalo nazvat. Položil si hlavu na kolena, která měl u těla a objímal je svými pažemi. Pomalu zavřel oči a zaposlouchal se do písničky.

Wish you were here 11.

14. června 2012 v 20:46 | Kiki |  Wish you were here

Čas ubíhal jako voda a kluci spolu byli téměř půl roku. Všechno bylo tak, jak mělo. Bohužel, to se změnilo během pár sekund a to jen díky internetu.
Jako vždy, spolu komunikovali přes počítačový program skype. Tentokrát to bylo jiné. Bill netušil v čem, jen neměl náladu moc mluvit a psát. Nechtělo se mu zkrátka nic a tak nechal Toma, ať něco povídá. Miloval jeho hlas a taky ho strašně moc rád poslouchal. Černovlásek tak maximálně maximálně psal své kamarádce, ale to bylo tak vše. Bylo teplo a jeho to uspávalo, takže jen tak seděl na židli, nohy na stole a klávesnici na nohách.

Wish you were here 10.

13. června 2012 v 23:00 | Kiki |  Wish you were here

Hey, hey hey!:D I'm back!:D Again:D No jo, už to tak bude a už zase vás otravuje.. Kdo? No jááá!!:DDD Fájn, tak nic, dejte se do čtení!:D K.

Kluci došli domů, Tom si odložil věci na gauč v Billově pokoji a zapli počítač, aby se mohli podívat na nějaké filmy. Samozřejmě nezůstali u filmů, povídali si, co je nového, o různých věcech, zájmech a podobně, zkrátka dalo by se říct o všem.

Jakmile se blížila pátá hodina odpolední, oba dostali hlad, který je vyhnal z vyhřátého pelíšku a rozhodli se udělat si rohlíky zapečené jako sendviče. Spokojeně se posadili ke stolu a pustili se do jídla. Jako vždy, chutnalo jim. Opět se to neobešlo bez toho, aniž by si ze sebe dělali srandu. Bez toho to nešlo snad nikdy.

Kaulitz twins vila v L.A.

4. června 2012 v 14:52 | Kiki |  Diary
imagebam.com

Ano, asi jsem opožděná, ale narážím na tento článek. Jak jsem si přečetla komentáře, jak by tam každý nechtěl bydlet a podobně, že je to neosobní... Já bych si nechala říct. Vážně je to dokonalý, luxus. Hezky vybavené, moderní... a snad bych i ráda vařila:D A i ten bazén je dokonalý... Tak akorát si vytáhnout deku, roztáhnout a jen tak relaxovat... nebo ještě líp, houpací síť, to by bylo úplně.. aww!! No nic, kochejte se, kde si dvojčata prožila několik měsíců (nebo kolik, už je tolik nesleduju, přiznám se...) a já jdu dál snít, protože tohle mít v životě nikdy nebudu:DDD
No, pokud budu šetřit v každém životě, který budu mít, tak až v tom 20. možná..:D
K.

Po dloouhé době...:D

4. června 2012 v 14:29 | Kiki |  Diary
Okay, okay, tak tu straším zase!:D Řekla jsem si, že jsem dlouho nenapsala nějakej obsáhlej článek a upoutám na sebe pozornost... Oki, odhalili jste mě, kecám!:D Co vy, jak žijete..?:DDD Já docela fájn, jenom se strašně nudím:D
Konečně bude konec šk. roku... slohovka do češtiny napsaná, teď nějak zmáknout ajinu, s něminou nemám problém, ale matika bude horší, jelikož propadám:// Takže to musím napsat alespoň nejlíp na 4... Děs, ale snad to nějak dám, musím:)

Jetě vám povím.. Kiki se vrací zpět!:D nějak mě zase chytlo psaní a kreslení taky, takže tady čekejte, snad, nějaké výtvory.. ale dochází inspirace.. navrhnete něco, prosím?:D

Dobře, tímto končím můj obsáhlý článek a někdy zase, bye!:DD
K.

With you by my side 8.

4. června 2012 v 14:17 | Kiki |  With you by my side

Dobře, jsem tady po hoodně dlouhé době s povídkou WYBMS... Snad si na ni ještě někdo vzpomene:) K.

"To bylo naprosto úžasné, kluci!" Zakřičel bubeník místní a docela známé skupiny Devilish. Sešli tři schůdky z podia a vydali se do zákulisí sbalit si věci a vydat se domů, nebo při nejmenším se ještě zastavit do McDonaldu, jako pokaždé. "Tak, co máme na programu teď?" Zářily mu jeho hnědé oči po tomto velikém úspěchu. Odehráli zatím jejich největší koncert vůbec. Pevně věřil tomu, že nebyl poslední a budou u větší.

Wish you were here 9.

4. června 2012 v 13:50 | Kiki |  Wish you were here

Okay, okay, omlouvám se za "menší" zpoždění:D Ale word přestal spolupracovat, takže to nemám kam psát:// leda do wordpadu, ale to je docela o hubu :D No nic, už jsem přišla na to, jak se s worpadem vůbec pracuje a teď by to mělo být snad v pohodě a já můžu psát i ve škole:)

Ještě bych vám chtěla říct, že tento díl je rozdělený svým způsobem na dvě části. Chtěla jsem to celé napsat do jednoho dílu, ale to by bylo myslím, moc dlouhé, odhaduju.:) No, snad to přežijete a já jdu psát dál. K.

Kluci už přiblině čtvrt roku přemlouvali Billovy rodiče, aby u nich Tom mohl přespat alespoň jednu jedinou noc. Bohužel, matka i otec trvali na svém a odpověď byla vždy ve smyslu - "Ne,". To jim však nevadilo a oni se snažili dál. Téměř každý týden je ukecávali, až si dali nějakou dobu pauzu. Přestali s přemlouváním a to se jim i vyplatilo.