Srpen 2012

Wish you were here 18. - Konec

2. srpna 2012 v 11:20 | Kiki |  Wish you were here

Tak jsem se rozhodla, že je na čase povídku asi ukončit. Přeci jen, jsou prázniny a každý lítá někde venku a nesedí u počítače, ještě k tomu, když je tak hezky. V téhle povídce toho i docela dost chybí, ale to bylo od začátku jasné, že sem nenapíšu všechno. Chci vám ukázat, že vztah na dálku opravdu funguje a všechny ty nervy, proslzené noci za to stojí:)) A ještě bych vám moc poděkovat za to, že tuto část života jste prožívali se mnou a snad i budete. Určitě jen tak nezmiznu a určitě budou následovat jednodílky inspirovčástí právě mým životem. Takže něco berte i jako pokráčko:D A "Tomovi" bych chtěla vzkázat jedno velké děkuju za všechno, co dělá a jaký je a za to, že to se mnou vydrží.... Vždyť je všechno součástí povídky...:))Sooo... Ještě jednou moc děkuju!:))^^ K.

Byl tu jeden z krásných teplých červencových dnů a Bill s Tomem byli u černovláska doma. Poslouchali spolu písničky a dělali kraviny v podobě válení se na zemi a bitky. Za půl hodiny už byla situace však jiná. Do právě přehrávaného seznamu naběhly ploužáčky, konkrétně Avril Lavigne - Wish you were here. To už oba stáli v objetí a pomalu se pohybovali do rytmu písničky. Oba cítili ten text, to, co autor chtěl vyjádřit. A přesně to vyjadřovalo jejich společný život. Když spolu nebyli, přáli si to. Byl to nepopsatelně úžasný pocit, i když se tomu jejich tancování nedalo říct ani ploužáček, jim to však nevadilo, ani jednomu. Užívali si toho, že můžou spolu být, protože to se ani ne za hodinu mělo změnit. Už za hodinu měli být odděleni tou dálkou. Teď na to však nechtěl myslet ani jeden...