Prosinec 2012

Wish you were here II. 4.

26. prosince 2012 v 20:39 | Kiki |  Wish you were here II.

V neděli večer, kdy museli jít brzo spát, protože následující ráno oba museli do školy, šli brzo ležet. Nejprve se koukali na film, potom si chvíli povídali a nakonec skončili v Billově skříňce, kde měl různé blbosti, jako náramky, řetízky, prstýnky... z časopisů, které dříve sbíral. Teď už ne, přišlo mu to o ničem. Psali o totálních kravinách, které třeba nebyla vůbec pravda, v kolonce "Novinky" byla třeba i měsíc stará zpráva. Měl přeci doma internet, no ne? A dárky k tomu stejně stály za nic.

Wish you were here II. 3.

19. prosince 2012 v 10:28 | Kiki |  Wish you were here II.

Tak, tenhle díl jsem rozdělila na jakoby dvě části.. byl by zase až moc dlouhý...:D K.

Pro černovláska byl druhý advetní víkend snad nejlepší ze všech. Cítil se jako puberťačka, který se právě čerstvě zamilovala. Nevěděl, co to je, takový pocit snad nikdy neměl, až takový... byl z něj blázen. Jo, to bylo ono.

Wish you were here II. 2.

11. prosince 2012 v 19:04 | Kiki |  Wish you were here II.

Černovlásek byl v divné náladě. Spíše, měl nervy. Cokoliv, co si napsal na facebook, bylo použito proti němu. Ano, měl tak milovanou sestru, která tohle vše poté říkala babičce, ta zase Billovu tátovi a ten jeho mámě. A tak se to doneslo k němu. Nechápal, o co jí jde. Proč to bábi říká? Ano, asi přibližně před půl-čtvrt rokem si roztahoval ucho. Tedy, Tom mu s tím pomáhal a on si napsal status s tím, že už tam konečně prostrčí tužku. A ona na to přišla až teď? Až teď to babičce oznámila a ta to hned řekla tátovi. Který to samozřejmně nesnáší. Přímo odsuzuje piercingy, tetování, roztahování uší... na barvení vlasů svého syna si však zvykl.

Wish you were here II. 1.

4. prosince 2012 v 7:16 | Kiki |  Wish you were here II.

Hola, Hola! To jste nečekali, co?:D Já taky ne.:)) Slíbila jsem , že budu psát jednodílovky s pokračováním WYWH, ale jelikož vůbec nevím, co tam psát, tak jsem se rozhodla, že napíšu jednoduše druhou řadu a vy tak budete v obraze. Alespoň se o to tedy pokusím.:) První díl bude takový ... divný, než se do toho opět dostanu, strašně dlouho jsem nepsala a taky ono se odehrálo pár zásadních věcí, takže... to je hned shrnuto v tomto díle. Přišlo mi vůdči vám, čtenářům první řady, nefér, že jsem něco slíbila a nedodržela to... Zároveň bych chtěla upozornit, že nevím, jak často povídku budu posílat. Takže, strašně moc děkuju za vaší podporu a teď..? Dejte se do čtení!:) K.

Černovlásek, za tu dobu, co byl na střední škole, což znamenalo rok, si ke spolužákům, tedy ke většině vypěstoval, dalo by se říct, nenávist. Nevěděl, co proti němu měli, snad to, že byl jiný, oblíkal se jinak neměl stejné zájmy jako oni, nechodil každý víkend do klubů bavit se a pít alkohol. Neměl to za potřebí... A nebo mu snad záviděli to, jak mu šly cizí jazyky? Neznal na tuhle otázku odpověď a ani se ji asi nikdy nedozví. Každopádně, on se nechtěl měnit, nechtěl být jako oni. Všichni byli stejní - falešní, pomlouvační.