Leden 2013

Wish you were here II. 8.

22. ledna 2013 v 9:01 | Kiki |  Wish you were here II.

Po přibližně dvou týdnech, byl černovláskův život, dalo by se říct, uspokojující. Pořád něco uvnitř něj mu chybělo, ale on nevěděl, co. Naštěstí se naučil ten pocit potlačit někam dovnitř do kouta, nevšímat si jej. Vůbec nevěděl, co by v tuto chvíli měl o svém životě říct. Zdálo se, že se mu začíná dařit. Ve škole se téměř s nikým nebaví, všechny ignoruje a dalo by se i říct, že i oni jeho. Až na jednoho spolužáka, který jej asi dvakrát oslovil. Okolo něj, měl pocit, že s ním je všechno v pořádku. Přeci jen, navzájem si nic neudělali. Tak snad neměl důvod na něj být naštvaný nebo cokoli jiného.

Shrnutí roku 2012

11. ledna 2013 v 7:02 | Kiki |  Diary
Tákže, v posledních letech píšu každej rok takový shrnutí... Teď to bude jiný, páč tu nebudu mít co vlastně psát, protože je to vlastně všechno popsaný ve Wish you were here..^^ Takže tímto si udělám i takovou menší reklamu..^^:D
Jinak to byl rok plný nervů, zároveň i pohody... prostě úplný protiklady...:D

K.

Wish you were here II. 7.

7. ledna 2013 v 15:32 | Kiki |  Wish you were here II.

Černovláskovy Vánoce byly... nudné. Celý den, jako každý, až na odpoledne, kdy se muselo jít k babičce, kde se sejde celá rodina, na večeři. Trümperovi šli už dříve, aby mohli pomoct. Bylo vidět, že už to nejsou ty dětské bezstarostné Vánoce, ale spíše převládal stres, než klid.

Wish you were here II. 6.

7. ledna 2013 v 15:04 | Kiki |  Wish you were here II.

Černovlásek psal svojí máme sms a kašlal na to, že je to jeho máma a že by měl mluvit slušně. Měl nervy. Ihned mu přišla odpověď - "Volám ti,"

Během minuty se mu rozsvítil mobil oznamující příchozí hovor. "No..?" ozval se, aby volající věděl, že vnímá. Musel mámě všechno říct a ta do něj pořád hučela, aby šel za třídním. Jemu se však nechtělo. Věděl, že ten nic nevyřeší. On byl na výstřihy, umělý nehty a podobně. Zkrátka - na mladé holky.

Wish you were here II. 5.

7. ledna 2013 v 15:03 | Kiki |  Wish you were here II.

Byl tu poslední den před Vánočními prázninami ve škole - čtvrtek. V pátek se mělo jít do kina. Dneska tady nebylo moc studentů. Přibližně tak deset z devatenácti. Černovlásek si myslel, že to bude v pohodě, ale moc nebylo. Ani nevěděl jak, ale už se dohadoval se svými spolužáky. Neměl je rád, přímo nesnášel. Nebyl ten typ, co by se chtěl nechat od ostatních litovat, ale nechtěl to dusit v sobě a tak všechno říkal rodičům a taktéž i Tomovi.