Wish you were here II. 8.

22. ledna 2013 v 9:01 | Kiki |  Wish you were here II.

Po přibližně dvou týdnech, byl černovláskův život, dalo by se říct, uspokojující. Pořád něco uvnitř něj mu chybělo, ale on nevěděl, co. Naštěstí se naučil ten pocit potlačit někam dovnitř do kouta, nevšímat si jej. Vůbec nevěděl, co by v tuto chvíli měl o svém životě říct. Zdálo se, že se mu začíná dařit. Ve škole se téměř s nikým nebaví, všechny ignoruje a dalo by se i říct, že i oni jeho. Až na jednoho spolužáka, který jej asi dvakrát oslovil. Okolo něj, měl pocit, že s ním je všechno v pořádku. Přeci jen, navzájem si nic neudělali. Tak snad neměl důvod na něj být naštvaný nebo cokoli jiného.


Další věc byla ta, že dostal na pololetí N z angličtiny. Kvůli absence. Jen kvůli toho, že mu utekla jedna jediná hodina. Jeho první N v životě. Ale upřímně... Nějak mu to nevadilo. Přezkoušený bude ještě do konce ledna a byl si jistý, že to dá na jedničku. Nejhůř na dvojku. Doufal, že si jeho profesor vybere tu lepší známku, aby ji pak mohl dostat i na vysvědčení.

Se zdravím už to bylo horší. Ke konci měsíce měl nástup do nemocnice. Sice jen na dva dny, aby jej mohli pozorovat. On to však bral pozitivně. Alespoň si odpočine. Nebude moct nic dělat, učit se a podobně.
Doma? Už to bylo o mnohem lepší. Nekřičelo se každý den, dokonce se svým sourozencem vedl "sourozenecké bitvy," blbli spolu... S mámou se dalo mluvit o všem. Tátu viděl pořád stejně. Maximálně jednou za dva týdny, dalo by se říct. Bylo to ale vážně nepravidelné. A když už se spolu měli bavit, on nevěděl o čem. Bylo mu to líto, že nevěděl, jak komunikovat se svým vlastním otcem. Ale bylo to bohužel tak. Když ještě bydleli pod jednou střechou a ne, když se táta odstěhoval na zahradu, všechno bylo v pořádku. Ale na tom se ještě zapracuje a bude i tohle dokonalé.

Vlastně, v poslední době si neměl vůbec na nic stěžovat. Až na to neúnavné běhání po doktorech. Doufal, že toto období bude brzy u konce a on bude žít naprosto spokojený život, který už částečně prožívá.

Tom u něj byl na víkend, Večer si jako vždy povídali, koukali spolu na anime, kterým dred zprvu opovrhoval, ale nakonec mu musel Bill poslat odkaz, jakmile Tom dojel domů, protože celé anime mělo 47 dílů a oni se dostali jen k 18. V neděli, kdy dred měl odjíždět domů, se bavili opět o jejich budoucnosti. Nebudeme si nic nalhávat, černovlásek miloval konverzace tohoto typu. Dávalo mu to naději, že jeho budoucnost bude o hodně lepší, než přítomnost. Bude si žít svůj vlastní vysněný život. Pokud vše výjde, tak jak si plánuje. Rodinný dům, spousty zvířat, pokud mu to bude Tom tolerovat, samozřejmě se musí domluvit oba dva. Ale zatím to vypadá, že ano. Ještě však záleží na financích. Opravdu jej štvalo, jak je dneší doba jen o penězích. A o známostech, jak poslouchal svou mámu a tetu, snažící si najít práci. Myslel si, že v životě to nebude tak lehké, jako on si maluje. A pomalu, ale jistě se na to začal připravovat.
Teď se však snažil žít ješě svým pubertálním životem, což se mu i docela dařilo. Zkrátka, nic mu nechybělo, s Tomem, co se dalo, si vyříkali a bylo všechno naprosto v pořádku. Za pár minut už spolu blbli jako malé děti a jako by se žádná vážná konverzace nevedla. To na tom miloval taky. Strašně rychle dokáže zapomenout. Na cokoli, díky němu.

Kiki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama