Two is better than one 3.

5. srpna 2014 v 4:31 | Kiki |  Two is better than one

Bez nějakých keců a vybavování se, tady je další díl, kde už narazíme na Toma:3

"Ahoj," Bill zvedl hlavu z lavice, aby uviděl, kdo na něj promluvil. Zamžoural do světla a zjistil, že je to nějaký dredatý chlapec.
"Umm… Ahoj," Lehce se pousmál.
"Dlouhá noc?" Posadil se dred vedle černovláska. "Jinak, jsem Tom,"
"Oh jo… Dalo by s to tak říct," Měl pravdu. Vzal si toho na sebe moc. Ještě k tomu štěně, které je potřeba vychovávat a Rin. Bohužel, rodina, co mu zbyla, bydlela na druhé straně Německa a stěhovat se nechtěl. "Bill, těší mě."
"Taktéž. Je tu volno?" Usmál se i Tom, jak již Bill zjistil.


"Jo, je," pověděl černovlásek a položil hlavu zpět.
"No… byl jsi tu včera?" Snažil se navázat konverzaci, když se černovlásek k ničemu neměl.
"Jo, byl, ale nic moc se nedělo, takže jestli jsi tady včera nebyl, o nic jsi nepřišel,"
"No, nebyl,"
"Jen nám ukázali školu, ale je to tu úplné bludiště, takže si z toho moc nepamatuju…" Ležel dál na lavici a snažil se mít oči otevřené.
"Hele… je teprve druhý den školy a ty už jsi vyřízený. Nechceš jít domů? Jestli chceš… doprovodím tě," Nabídl se Tom. Aby byl upřímný, černovlásek se mu líbil. Byl něčím, zajímavý… Proto byl rád, když zjistil, že je místo vedle něj volné.
"Nemůžu odejít, musím tady zůstat,"
"Oh, okay, dobře… a nechceš jít třeba odpoledne po škole ven?" Zkoušel to dál Tom.
"Nemůžu, něco už mám," odmítl jej Bill. Nemůže přeci nechat Rin jen tak. Jistě, mohl jí dát na hlídání k sousedce a on tak dál rozvíjet vztahy se svými novými spolužáky, ale taky si pořídili Tammy, tak je potřeba ji věnovat pozornost.

Než Tom stihl cokoliv říct, přihnal se k nim nějaký kluk. "Zdárek, jsem Alex, chodím do třetího ročníku a řekl jsem si, že bych nováčky mohl provést po škole, co? Máš čas?" Koukl na Billa a Toma zcela ignoroval, jako by tam nebyl. "Jsem si jistý, že si ze včerejší prohlídky nic nepamatuješ, já na tom byl stejně," Usmál se mile. Alespoň Billovi to tak připadalo, kdežto Tom uvnitř zuřil.
"Budu rád," přijal černovlásek nabídku a postavil se na nohy. Koneckonců se potřeboval nějak probrat. Času měli do začátku hodiny dostatek a škola byla velká, tak procházka přeci neuškodí.

Bok po boku se vydali ze třídy a Tom seděl na místě jako opařený. Jeho odmítl a kluka, kterého viděl právě teď poprvé v životě, jen tak přijme? Dobře, Toma taky viděl teprve dnes, ale jsou přeci ze stejné třídy… Povzdechl si.

"Tak,… Jak, že se vlastně jmenuješ?" Započal konverzaci Alex. Měl taktéž černé vlasy a byl vcelku vysoký, o něco více, než černovlásek.
"Jsem Bill," odpověděl jednoduše a šel za Alexem jako ocásek.
"Oh,… Co, že sis vybral tuhle školu?" vyzvídal dále a zabočil doprava.
"No,… chtěl jsem sem jít," pokrčil rameny.
"Aha, no… tady je jídelna. Rodiče tě nutili na vysokou?" vešli do veliké místnosti s mnoho stoly a místy k sezení.
"Je to tu vážně hezké," zhodnotil černovlásek prostory. "Rodiče…" přivřel oči, "Ne, nenutili, chtěl jsem sám, … Promiň, nechci o tom mluvit."
"Jasně, v pohodě," vydal se dál. "A no… máš někoho?" Nechtěl chodit kolem horké kaše. A vlastně… jako by nebylo jedno, jestli někoho má nebo ne. Tak i tak… Pousmál se sám pro sebe a olíznul si rty, jako kdyby právě dojedl něco sladkého.
"Umm… nemám." Vypadlo z Billa upřímně. Neshledával na této otázce nic závadného.
"A ty… upřednostňuješ pohlaví mužské nebo ženské? Chci říct… vypadáš…"
"Chápu, ale promiň, už musím jít," nechtělo se mu odpovídat na tuto otázku, bylo to pro něj až moc osobní. Možná časem… Nechtěl, aby to teď někdo věděl, vždy jej poté odsoudili. Otočil se zády k Alexovi a rychlým krokem se vydal zpět do třídy. Nechápal, proč se jej ptal na takové věci. Nemohl se ptát na něco… ne příliš tak osobního? Tohle už mu přišlo nevhodné.

"Oh, tady jsi," pousmál se Tom, když Bill dosedal na své místo. Měl radost, neměl Alexe rád. Znali se z dětství, konkrétně ze základní školy. Alex měl docela dost problémy s mladšími studenty, které si dobíral, šikanoval. Ale jelikož měl vlivné rodiče, vždy mu to prošlo. "Na to, jak je škola veliká, jsi tady brzo."
"No… jo," Opřel si hlavu o ruce, které opět složil na lavici.
"Ty toho asi moc nenamluvíš, co?" Povzdechl si Tom. Nechtěl, aby konverzace zamrzla. Chtěl si s ním povídat.
"Ale jo, někdy," Pousmál se. "Promiň, moc jsem toho nenaspal, myslel jsem, že mě procházka probere, ale nestalo se tak."
"V pohodě, můžeš jít spát odpoledne, stejně dneska končíme zase brzo,"
"No, to nemůžu,"
"Jak to?" Pozvedl obočí. Zajímalo jej, co má černovlásek na programu, že nemůže jít ani ven a ani se prospat.
Bill se zamyslel. Může mu věřit? Může se svěřovat cizímu klukovi? "Něco už mám,"
Tom vzdal veškerou snahu vést konverzaci. Alespoň pro teď.

Kiki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama