Two is better than one 6.

19. srpna 2014 v 19:00 | Kiki |  Two is better than one

"Páni, je to tu vážně hezký," pochválil Tom dům i zahradu, jakmile vešli na pozemek.
"To víš, někdo se o to musí postarat," pokrčil rameny Bill s úsměvem. Nevadila mu práce kolem domu, sekání trávy a podobně, jen ho to stálo moc času. A kdyby si najal zahradníka, bylo by to zbytečné, protože zase tu tak moc toho nebylo. A taky by to stálo nějaké peníze. Jistě, zdědili nějaké peníze, včetně pojištění… Vlastně z toho žijí teď a Bill doufal, že mu to vydrží do té doby, dokud nevystuduje školu, protože pracovat, starat se o Rin, Tammy a studovat by asi nezvládl.


"Můžu ti pomoct, stejně nemám co na práci, maximálně zajdu do školy a pak se jen tak poflakuju a jak tak sleduju… ty takové starosti nemáš," vešel opatrně s Rin do domu, když černovlásek odemkl a otevřel dveře.
"Já to zvládnu, děkuju," opět se usmál. "Polož Rin prosím do koupelny na pračku, je to nahoře hned první dveře vlevo," Sám sundal Tammy vodítko a vydal se do kuchyně, aby mohl položit tašku s pitím.

"Tak co, Rin. Proletíme se?" Koukl Tom na děvčátko, které mu leželo v náruči.
"Jo!" vypískla a povyskočila, že Tomovi málem spadla na zem.
"Tak se pořádně drž!" Rozeběhl se po schodech nahoru a přesně tam, kde jej Bill navigoval. "Letadlo přistávááá…ááá…. Bum." Posadil ji na pračku. "A teď letadlo musí počkat, až jej někdo zkontroluje po tak dlouhém letu, tak tady počkej, ok?" Mrknul na ni.
"Ok!" zasmála se a Tom musel taky. Zdá se, že zapomněla, že má odřené koleno. 'Dobrá práce, Tome,' pochválil sám sebe v duchu.

Když chtěl Tom jít dolů za černovláskem pro lékárničku, otočil se na patě, ale do dotyčného lehce vrazil. "Omlouvám se," pravil ze sebe okamžitě.
"V pohodě," usmál se Bill a položil lékárničku na pračku vedle Rin. "Tak se na to podíváme," Otevřel krabičku a vytáhl z n všechny potřebné věci.
"Jestli chceš, tak já to udělám… Chci říct, nevypadáš jako člověk, kterému by nevadila krev," pověděl upřímně dred.
"Ne, nevadí mi to, není to poprvé, co někde spadla a zvládli jsme to, že?" Vydezinfikoval ji ránu a zavázal obvazem. "Hotovo," Položil ji na zem.
"Už letadlo může lítat?" zeptala se Rin Toma. Bill se na ni nechápavě podíval.
"Už může," pohladil ji Tom po hlavě. "Je to taková naše hra," vysvětlil Billovi.
"Aha,… No… půjdu dělat večeři, tak… chceš zůstat?" Nabídl se černovlásek. Měl by rád po tak dlouhé době společnost. Jistěže má Rin, ale myslel tím někoho ve svém věku.
"No, když mě tak nutíš, abych tu-" začal si dělat srandu Tom, ale mluvil naprosto vážným hlasem.
Bill mu okamžitě skočil do řeči. "Nenutím tě!"
Dred se začal smát a ještě více, když spatřil Billův výraz ve tváři. "Já vím, dělám si srandu, byl bych rád." Přestal se smát a nahodil lehký úsměv.
"Dobře, Rin jdi si hrát, já půjdu uvařit večeři jo?" Zaregistroval svou malou sestru po svém boku.

Malá blondýnka přikývla a vydala se do svého pokoje, kde měla spousty hraček, protože rodiče ji pokaždé nějakou přivezli ze služební cesty.
"Tak, já jdu na to," opustil místnost i Bill a pomalým krokem si to mířil do kuchyně. Tom ovšem za ním.
"Hele, rád bych ti pomohl, ale vaření jde tak trochu mimo mě, dokonce jsem spálil i hrnec, když jsem si vařil vodu, od té doby mě táta nepouští do kuchyně." Uchechtl se chlapec sedící na židli u stolu.
"Jak se ti to povedlo prosím tě?" zasmál se černovlásek.
"No… jednoduše. Dal jsem vařit vodu a mezitím, než se to vařilo, tak jsem se šel dívat na televizi, ale tak trochu jsem zapomněl, připomněl mi to až smrad táhnoucí se celým barákem. Ta voda se vypařila." Pokrčil rameny.
"Jak můžeš zapomenout, že vaříš?" podivil se černovlásek podruhé.
"Věř mi, že úplně normálně," pokýval hlavou sám pro sebe.
"Dobře, tím pádem ti smažení nesvěřím." Zasmál se Bill.
"Ale nee, to snad zvládnu, … pokusím se." postavil se na nohy a přešel ke sporáku. "Umm… nemáš tu něco… nevím, nějaké triko? Protože v mém případě-"
"Jasně, chápu, počkej tu a prosím tě, nezapomeň na to," Položil naběrací lžíci na kuchyňskou linku a odešel k sobě do pokoje.

"Něco jeho velikosti… myslím… sakra," mluvil si sám pro sebe. Měl všechno úzké, v čemž si Toma nedovedl představit. Zalovil dál do skříně a vytáhl větší staré triko, ve kterém spával. "Já na tebe zapomněl!" povídal si s černým tričkem. "No, myslím, že tady už nic většího nenajdu." Postavil se na nohy, zavřel skříň a sešel schody dolů do kuchyně., kde tomu zatím velel Tom.
"Na, promiň, nic většího jsem nenašel." Podal Tomovi tričko a vrhnul se na pokračování v přípravě večeře.
"Děkuju," vzal si Tom tričko, to svoje si sundal a hodil na sebe to Billovo. Bylo o něco menší, než jeho, ale dalo se to.

Za přibližně hodinu už všichni seděli u stolu a před každým talíř s palačinkami, které zdobila šlehačka a čokoláda.
"Dobrou chuť," popřál Bill a k němu se přidali i všichni ostatní.
"Je to fakt dobrý, lepší palačinky jsem ještě nejedl," polichotil Tom a zpozoroval, že černovlásek se lehce začervenal. Musel se usmát.
"Děkuju,"
"Billy?" oslovila svého staršího bratra Rin, když měla další kousek palačinky připravený na vidličce.
"Copak?"
"Už se vrátí máma s tátou?"
Bill se na ni podíval. "Rin… Říkal jsem ti, že máma s tátou jsou daleko a vrátí se až za dlouho." Usmál se na ni. Nikdy ji neřekl, že je už neuvidí. Nechtěl ji ublížit.
Tom to všechno pozoroval. Tak rád by Billovi pomohl od bolesti. Ale neměl jak.

Nemohl.

"A můžu dneska spát s tebou? Stýská se mi…" Bill tohle moc dobře znal. Dělo se to celkem často, že se Rin začala vyptávat na rodiče.
"Mně se taky stýská zlatíčko, ale nemůžeme s tím nic udělat. A jestli se mnou chceš dneska spát, tak můžeš," pohladil ji po hlavě a tím ji vykouzlil úsměv na tváři.
"Teda Rin, ty se teda máš. Takového hodného brášku bych chtěl taky." Vložil se do jejich rozhovoru Tom. Aby byl upřímný, začala jej lehce hlodat žárlivost, že se k němu bude Rin tisknout v noci.
"Ty nemáš brášku?" podivila se.
Tom zakroutil hlavou. "Ne, nemám ani sestřičku, o kterou bych se mohl starat." Vložil si do pusy další kousek palačinky. Vlastně, někde sourozence měl, jen netušil, kde.
"A chceš?"
"No, takovou princeznu, jako jsi ty, bych bral hned," mrknul na ni.
"Tak já budu tvoje sestřička!" zvolala Rin, sama pro sebe si něco mrmlala a dál pokračovala v jídle.

Bill opět nechápal.

Tom byl spokojený. Konečně sourozence.

"Myslím, že bych už asi měl jít. Každopádně, děkuju za dnešek," postavil se Tom na nohy, když Bill se chystal koupat Rin.
"Vážně už jdeš?" optal se Bill. Tak nějak chtěl, aby s ním byl Tom pořád. Cítil se s ním příjemně.
"Jo, je už docela pozdě, myslím… že jsem celý den pryč, táta se bude bát, ani jsem mu nezavolal." Podrbal se za krkem, jako by tím chtěl dát najevo, že to zvoral.
"Oh… Aha, v tom případě se uvidíme zítra." Postavil se i Bill, aby mohl Toma vyprovodit. "Nebo… můžeme jít kousek s tebou, alespoň se Tammy vyvenčí," nabídl se.
"No, pokud musíš," zasmál se Tom. "Počkám,"
"Dobře. Rin, pojď, ještě půjdeme vyvenčit Tammy a pak půjdeme opravdu spát," Oblékl ji teplou mikinu, na sebe hodil stejnou část oblečení, štěněti dal vodítko, zamkl za nimi dům a mohli se vydat na cestu.



"Bydlím jen kousek od vás, já to domů zvládnu sám," zasmál se Tom, když zpozoroval, že jsou více než v polovině cesty k němu domů.
"Billy, jsem unavená…" přidala se i Rin na stranu Toma - měli by se už vrátit domů.
"Ok, Tome, nevadí…?" Podíval se na něj Bill, jakoby snad slíbil, že ho odvede až domů.
"Nevadí, vždyť jsem to sám říkal,"
"Umm… fajn, Rin, řekni ahoj a půjdeme,"
"Ahoj," zamávala a chytila se bratra za ruku.
"Tak teda… ahoj zítra… a děkuju za dnešek, bylo to vážně fajn," usmál se Bill a pomalým krokem se rozešel zpátky domů.
"Jo, bylo to super, tak ahoj!" zavolal za ním ještě Tom a jakmile uviděl, že se oba ještě otočili a zamávali, zamával jim nazpátek a pak už se vydal taky domů.

Kiki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama