Two is better than one 10.

13. prosince 2014 v 23:13 | Kiki |  Two is better than one

"Bille, je něco, co chceš?" Zeptal se Tom, když před sebou tlačil vozík, kde seděla malá Rin, skrz obchod. Myslel si, že už mají všechno, ale pro jistotu se zeptal.
"No… jo, kakao, prosím." Vyslovil své přání Bill a koukl se do Tomových očí. Nemohl zapomenout na to, jak jej Tom v noci držel celou dobu za ruku. Přál si, aby to tak mohlo být navždy. Aby jej už nikdy nemusel pouštět. Počkat… Kdy přesně se v něm objevily takové myšlenky ohledně Toma? Kdy přesně jej začal mít… rád? Na to stejné se ptal i Tom sám sebe. Ano, oba naznačovali tomu druhému své sympatie, ale ani jeden nic neřekl.
"Kakao?" podivil se Tom. On sám už dlouho tuhle čokoládovou mňamku neměl. Vydal se tedy o pár uliček dál, aby mohl černovláskovi splnit jeho přání.
"Jo, Tome…" mluvil za chůze Bill. "Měl bys vědět, že… maso moc nevařím. Jsem vegetarián."




Tom se zastavil, když našel kakao a dal jej do košíku. "S tím problém nemám, já taky," usmál se. "Ještě něco nám chybí?"
"Teď už myslím, že ne," usmál se spokojeně černovlásek a už se nemohl dočkat, až si udělá na chatě tento kakaový nápoj. "Můžeme už jít," pokýval hlavou, aby si dal zapravdu.


Tom se tedy rozešel směrem k pokladnám, aby mohli zaplatit. Dohodli se, že každý zaplatí přesně půlku, aby to bylo spravedlivé. Bill skládal potraviny do tašek, zatímco Tom čekal, až bude moct podat prodavačce peníze, a Rin seděla v košíku s jahodovým lízátkem. Jakmile prodavačka oznámila celkovou cenu a dred ji podal určitou částku bankovek, rozloučili se a všichni tři si to mířili ven na parkoviště k autu.


Bill připoutal malou Rin do dětské sedačky a pak přidal ruku k dílu a pomohl Tomovi s taškami, následně odvezl nákupní košík na určené místo. Poté se posadil na místo řidiče a rozjel se, aby mohli být zpátky co nedříve a on se mohl pustit do vaření oběda. Poslouchal Tomovo navigování, kam a kdy má odbočit. Upřímně, bylo lepší poslouchat Tomův hlas, než ten otravný, ženský z navigace.


"Bille… co bys řekl na to, že bych si Rin na pár hodin půjčil, hm? Budeš tak mít klid na vaření, nikdo tě nebude vyrušovat," navrhnul Tom, když položil poslední tašku s nákupem na stůl v kuchyni.
"Jak jako půjčit?" Nechápal Bill. Nebyl si tím jistý, ještě ji na pár hodin nikomu nenechával, kromě školky. Na nic nečekal a pustil se okamžitě do vybalování. Nebylo toho málo, ale ani hodně, prostě akorát na dva dny.
"Myslím tím, že bych si ji vzal na procházku po lese. Neboj, nic se jí nestane. Vzali bychom i Tammy. Budu na ně dávat pozor. Už jednou jsem je hlídal, pamatuješ? Unaví se a pak po obědě hned usne." Začal pomáhat Billovi ve vybalování.
"Já vím, ale to bylo jen… v parku a na pár minut. Nejsem si tím jistý, jestli-"
"Bille, věř mi, ok? Budou v pohodě, slibuju," Tom se chtěl s Rin i Tammy více poznat, ale zároveň taky, aby měl Bill klid. Ne, že by Rin neměl rád, to vůbec ne, troufl by si říct, že ji miloval, jistěže jako sestru, ale byli na sebe oba vázaní, možná proto ji i Bill nechtěl pustit, nechtěl ji mít od sebe daleko.


Bill si povzdechl. Je pravda, že klid a ticho už dlouho neslyšel. Maximálně tak v noci. Koukl se na Rin, která si hrála na zemi s Tammy. Snažila se dát ruku s hračkou pro štěně co nejvýše. Smála se a byla šťastná. "Tome… Jestli se jim něco stane, už nikdy s tebou nepromluvím, rozumíš? Nikdy." Podíval se zpátky na Toma, spíše do jeho očí.
"Jasně. Půjdeme se oblíknout. Má tam něco takového na ven?" Zeptal se spokojeně Tom. Měl v plánu ji i sám obléknout, aby dokázal Billovi, že mu může věřit. Ve všem.
Bill se na něj nechápavě podíval. "Kdo si myslíš, že jsem? Jedeme na chatu a ani bych jí nedal oblečení na ven?"
"Fajn, fajn, vzdávám se." Zasmál se Tom a zavolal na mladou slečnu. "Rin! Půjdeme se podívat do lesa, jo?" Pomalu k ní přešel, a když souhlasně zavýskala, posadil si ji na ramena.


Bill ho s vyděšeným výrazem sledoval, dokud nezašel do patra. Měl obrovský strach, že by mu spadla. Klid Bille, Tom přeci není malé dítě a ví, co dělá. Uklidňoval sám sebe v duchu. Ale popravdě mu to moc nepomáhalo. Raději se chopil práce. Poohlídl se po hrnci, který raději ještě umyl. Nalil do něj vodu a dal vařit květák. Mezitím začal škrábat ještě brambory.
"Tak my jdeme," ozvalo se ode dveří Tomovo volání, když právě doškrábal poslední brambor.
"Počkej!" zavolal nazpátek, vše položil stranou a běžel za nimi. Musel přeci zkontrolovat, co má jeho sestra na sobě. Její oblečení obsahovalo tenisky, mikinu, tepláky a kšiltovku. Přešel k ní blíž, mikinu poodepnul, aby se mohl podívat, co má pod ní. Tričko s dlouhým rukávem. Venku bylo totiž chladno, nastala doba podzimu. "Perfektní," zhodnotil Bill.
"Já vím!" zazubil se dred. "A hádej co? Kamarád Tom je tak super, že dokonce dal do batohu i láhev s pitím, které jsme dnes koupili, a taky jablíčko, kdyby měla hlad," Sehnul se, aby mohl dát Tammy vodítko.
"Dobře, podcenil jsem tě. Ale Tome, opravdu tě varuju," pohrozil prstem. Sehnul se zpátky k Rin. "Buď hodná, poslouchej Toma a dávej na sebe pozor, ano princezno?" Dal jí pusu na čelo.
"Budu," souhlasila malá blondýnka a chytila se Tomovy ruky, kterou jí nabízel.


Vzápětí už Bill uviděl jen Tomova záda, na kterých nesl batoh, Rinina záda… a taktéž vzdalující se Tammy. Srdce mu těžklo. Nikdy ji nespustil z očí. Věděl, že je to jen na chvíli, aby mohl v klidu uvařit oběd, ale i tak… Už teď mu chyběla.
Nedalo se nic dělat. Jestli chtěl, aby se jeho sestra vrátila co nejdřív, bude muset jít vařit. Zavřel za sebou dveře a vydal se do kuchyně, aby brambory mohl opláchnout, následně nakrájet na kostičky a dát taktéž vařit. Na oběd měl v plánu zapečený květák s bramborem a sýrem. Věděl, že Rin má tohle jídlo ráda, doufal, že bude chutnat i Tomovi. Pustil si rádio, aby mu čas ubíhal rychleji, a při práci si pobrukoval texty písní, které znal.


Když se brambory s květákem a sýrem zapékaly, rozhodl se, že rovnou prostře stůl. Nechtěl jen tak čekat. Talíře a příbor taktéž umyl, usušil a následně rozložil na stůl. Opět měl čas. Tak se dal do uklízení kuchyně, mytí nádobí… Všechno mu vycházelo perfektně. Uložil do skříňky poslední talíř a už aby vytáhl z trouby oběd. Začínal být nervózní, kde ti tři jsou. Když nad tím čím dál tím více přemýšlel, měl větší a větší strach, že je něco v nepořádku.
Vzal mobil do ruky a okamžitě vytočil Tomovo číslo. Bohužel, nebral mu to. Zoufale se sesunul na sedačku.


"Už jsme zpátky!" ozvalo se okamžitě ode dveří, jen co dosedl. Na nic nečekal a rozeběhl se po hlase. Uviděl tam všechny tři. Rin měla zašpiněné oblečení, ale to Bill neřešil, protože ji znal.
"Konečně!" Oddechl si a pomohl Rin z mikiny.
"No tak, řekl jsem ti, ať mi věříš, ne?" zaculil se Tom a pustil Tammy z vodítka.
"Já vím, omlouvám se, že jsem ti nevěřil, ale já-"
"Bille, já tě chápu," usmál se. Nechtěl se v tom šťourat nějak více a mluvit tak o Billově citlivém tématu.
"Fajn, tak se jděte převlíknout, umýt ruce a já zatím nachystám oběd." Teď už věděl, že Tomovi Rin může nechat. A on sám to taky přežil, když přibližně hodinu a půl neměl sestru u sebe, ale s jeho… kamarádem. Počkat. Kamarádem? Jak jej vůbec vidí? On sám to dost dobře nevěděl. Před očima se mu mihly vzpomínky jako ve filmu.
První rozhovor ve škole… Neustálé návrhy jít ven… Hlídání Rin a Tammy v parku… To, jak se mu mohl svěřit a on jej přitom objal, utěšoval ho… Pomohl mu s Rin… První společné vaření a večeře… Teď jsou spolu na chatě… Dokonce spolu spali v jedné posteli… Dopřál mu klid a postaral se o Rin a Tammy… Jeho chování ke všem třem…


Aniž by si to uvědomoval, tak se při těchto vzpomínkách musel usmívat. Nebylo toho moc, ale doufal, že toho bude více a více. Byl zamilovaný?
"Bille!" Uslyšel volání svého jména. Byl to Tom. "Jsme tady, připravení na vynikající oběd a ty se tady usmíváš jak pitomeček," zasmál se Tom.
"Co?" zeptal se nechápavě Bill, když procitl. "Jo, jasně, promiň," rozešel se do kuchyně pro zapékací mísu.
Tom se mezitím s Rin posadili ke stolu. Mladá slečna mu něco povídala, ale on ji nevnímal. Zajímalo by ho, proč se tak usmíval. Co bylo důvodem jeho zasněného úsměvu. "Bille, děje se něco?" Zeptal se, když Bill položil jídlo doprostřed na stůl.
"Ne, jenom… jsem šťastný," usmál se a vzal do ruky první talíř, aby mohl nachystat Rininu porci.
Tom se musel usmát. Bill byl šťastný. To je přesně to, čeho chtěl tady docílit. Jestli byl Bill šťastný, byl i on. "To jsem opravdu rád."


Během oběda Rin Billovi vykládala o svém výletě v lese, a co všechno viděla. Bill ji se zájmem poslouchal, ale tentokrát to byl Tom, kdo byl mimo realitu. Musel se pořád dívat na Billův upřímný úsměv. Chtěl, aby ho měl na tváři co nejdéle. Povedlo se mu udělat Billa šťastného, protože tady nemusel nad ničím přemýšlet.

Kiki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama