Two is better than one 14.

13. prosince 2014 v 23:26 | Kiki |  Two is better than one


"Ahoj!" Pozdravil Bill s úsměvem a posadil se na své místo vedle Toma. "Ten víkend byl fakt úžasný, děkuju ti. Rin byla opravdu ráda a já taky. Jo a dneska přijede po dlouhé době babička, tak se moc těším. Včera večer zavolala, že se staví. Tak dlouho jsem ji neviděl!" Měl opravdu dobrou náladu, chtěl Tomovi všechno říct. Natáhl se po jeho ruce, ale ten ji odtáhl pryč.
"Bille… nezlob se," postavil se a rozešel se směrem ze třídy a na chodbu. Stihl si všimnout Billova nechápavého a zaraženého výrazu. Nemohl se jej teď dotýkat, ba i s ním mluvit. Měl v hlavě takový zmatek. Opřel se o stěnu vedle dveří, hlavu zaklonil dozadu a zavřel oči. Tohle bylo jako zlý sen. Chtěl se probudit. Všechno vypadalo tak úžasně, byli šťastní… a teď? Sotva se na něj mohl podívat. Jeho srdce se cítilo zmateně.
Zazvonilo na hodinu.



Zhluboka se nadechl a vrátil se zpět. Posadil se na své místo vedle černovláska a nepřítomně hleděl před sebe. Nevnímal, co vyučující povídá. Byl myšlenkami úplně mimo, nejraději by se teď zahrabal do peřin a už nikdy nevylezl. Bohužel to nešlo. Popadl papír a tužku a začal si opisovat látku z tabule.

***


Bill se celý den snažil s Tomem komunikovat, avšak vůbec se mu nedařilo. Zdálo se, že se mu Tom vyhýbá. A byla to pravda. Ani v nejmenším netušil, jestli něco neprovedl, neřekl něco špatně. Nechápal to. Tak moc se těšil do školy na něj… Ale zdá se, že úplně zbytečně. Tom byl jako vyměněný. Dokonale ho ignoroval. Ani jeden pohled mu za celý den nevěnoval. Černovlásek byl tak zmatený… A nebyl sám.


Rozešel se směrem k mateřské školce, kde byla jeho sestra. Dnes neměli školu dlouho, takže autem nebyl. Chtěl se projít… spíše počítal s tím, že Tom půjde s ním, a tak se projdou spolu. Avšak nestalo se. Šel si to přes půl města sám. Alespoň mohl přemýšlet, kde udělal chybu. Bohužel, za celou cestu nepřišel vůbec na nic.


***


"Ahoj!" pozdravil Rin, když k němu přiběhla. Rozloučil se s paní učitelkou a oba zmizeli v šatně. "Jak ses dneska měla?" Zeptal se na běžnou otázku, kterou jí pokládal skoro každý den, co pro nic přišel.
"Dobře! Dneska byl moc dobrý oběd!" posadila se na místo, kde měla své věci a začala se převlíkat. Bill jí sem tam pomáhal.
"Jo? A co jste měli dobrého?" Zajímal se, když jí sundával šaty, které měla na převléknutí ve školce.
"Kaši s kakaem!"
"Krupicovou?"
"Hmf," přikývla blondýnka a nechala na sebe oblíknout tričko.
"No teda ty se ale máš," zakroutil Bill hlavou. "Dneska přijede babička, tak ještě musíme jít na nákup, pomůžeš mi?"
"Jo!" vyjekla nadšeně a začala poskakovat na místě.
"Ale musíš se uklidnit, jinak tě neoblíknu."
Rin přestala a začala si probrukovat jednu z písniček, které se naučili ve školce.
"Tak pojď, Tammy už taky určitě čeká." Hodil si na záda batoh, chytil blondýnku za její malou ručku a vydali se k východu.
"Billy a koupíš mi něco?"
"A co bys chtěla?" Podíval se dolů do boku, aby mohl spatřit svou sestru, jak jde po jeho boku.
"Omalovánku."
Bill moc dobře věděl, že to neskončí jen u jedné věci. Usmál se. "Dobře, ale opravdu musíme spěchat."


***


Jak černovlásek předpokládal, Rin k tomu chtěla i pastelky. A lentilky. Nakonec domů tahal jednu plnou tašku, protože něco se mu vešlo ještě do batohu. Potřeboval nakoupit čerstvé potraviny, když nebyli celý víkend doma.
Rin taky nešla na prázdno. Ve své malém batůžku, který měla do školky, si nesla zase svůj nákupní seznam. Byla šťastná. Její oči zářily a obličej zdobil úsměv.
Došli domů a nastala každodenní rutina. Vybalit nákup, na procházku s Tammy a vařit večeři. Dnes byla o trochu dřív, jelikož je čekala návštěva.
Blížila se pátá hodina, kdy se na dveře ozvalo ťukání. Rin okamžitě vyskočila na nohy od stolu, kde si vybarvovala novou omalovánku, a s výkřikem "Babička!" utíkala otevřít. Tammy okamžitě za ní. Bill se nestačil ani otočit a už byly pryč. Umyl si ruce, utřel do utěrky a rozešel se ke dveřím za hlasem své sestry a babičky.
"Ahoj," pozdravil ji a usmál se. Věděl, že tady bude jistě přes noc, přeci jen cestovala přes polovinu státu, tak jí připravil i pokoj. "Odnesu ti věci," usmál se a vzal jí je. V mžiku zmizel v patře. Nechá ji spát v pokoji pro hosty. Měl ještě volnou ložnici od mámy a táty, ale… ta bude patřit jen a jenom jim, nikomu jinému.


Vrátil se zpět dolů a obě je našel v kuchyni, jak si povídají, a babi z kabelky vytahuje laskominy. Nechal je být a vrátil se k vaření, moc už toho nechybělo. Spíše jen jídlo dochutit. Do čtvrt hodiny měl hotovo. Prostřel, nachystal vše tak, jak má být a každému nandal na talíř.
"Jaká byla cesta?" zeptal se, když se posadil naproti tázané osobě.
"Dlouhá." Odpověděla starší žena jedním slovem. "A vy jak to tu zvládáte?"
Bill polkl sousto, aby mohl odpovědět. "Je to docela těžké, ale jsme v pohodě, že?" Usmál se na Rin a dal si do pusy další kousek zeleniny.
V deset hodin večer už Bill ležel ve své posteli, stejně tak jako všichni v domě. Musel přemýšlet o všem, co se dnes událo. Bylo to opravdu zvláštní. A taky mu přišla divná babička. Chovala se... Ne tak, jako vždy. Bylo to… jiné. A taky Tom. Nevěděl, co si o dnešním dni má myslet. Byl by nejraději, kdyby to vše byl jen sen. Bohužel i po štípnutí se do kůže se přesvědčil, že nebyl.


***


Ráno byl rád, že si mohl trošku přispat. Babi se nabídla, že dnes odvede do školky Rin ona. A tak si jen nachystal svačinu, osprchoval se, nalíčil, vyvenčil Tammy a mohl se vydat do školy. Dnes jel ale autem. Věděl, že Tom s ním pro Rin dnes nepůjde stejně jako včera. Cítil to. Doma se rozloučil s babičkou, protože dnes odjížděla a on měl školu dlouho, takže i Rin bude muset ve školce spát. Dal své sestře pusu na čelo se slovy: "A nezlob", a rozešel se k autu. Batoh hodil na místo spolujezdce, připoutal se, nastartoval a mizel z pozemku do již rušného města.
Ve škole se posadil na své a Tomovo místo, avšak dred tam nebyl. Bill se zamračil. Nelíbilo se mu to. Že by na něj byl pořád naštvaný? Počkat… Naštvaný? A za co? Zatřepal hlavou a z batohu si vytáhl sešity a psací potřeby.
Se zazvoněním vešel do třídy i Tom. 'Takže se mnou pořád nechce mluvit,' pomyslel si Bill.
Během vyučovací hodiny ucítil černovlásek vibrování v kapse. Nenápadně se podíval na displej a uviděl, že mu volají ze školky. Schoval mobil zpět do kapsy a omluvil se z hodiny.


Na chodbě rychle vytáhl mobil a volal zpět, protože už měl nepřijatý hovor. Nějakou dobu čekal, až uslyší hlas paní učitelky Rottigerové, ale to netrvalo moc dlouho.
"Jo… Dobře… Děkuji," ukončil hovor a sesunul se po zdi na zem. Ani v nejmenším netušil, co to má znamenat. Učitelka mu sdělila, že Rin není ve školce. Jako první ho napadlo, že se jim něco stalo. Musel se co nejrychleji dostat domů. Podíval se na mobil a na hodiny. Podle všeho by Rin měla být ve školce už půl hodiny. Nejmíň. Do konce vyučovací hodiny zbývalo nějakých patnáct minut. Nemůže se sebrat a odejít během hodiny. Šel do kabinetu svého třídního učitele, kde mu vysvětlil danou situaci a že musí školu opustit. Byl mu udělen souhlas.


Vrátil se do třídy a do konce zbývalo už jen pět minut. Každou chvíli se koukal na hodiny, co byly nad tabulí. Odpočítával každou sekundu, byl nervózní. Co když se jim opravdu něco stalo? Pomalu, ale jistě si začal balit věci a jen co se ozvalo zvonění, okamžitě bez jednoho jediného slova se vydal ven na parkoviště.
Ani nepočítal, kolikrát překročil rychlost, potřeboval se vrátit co nejdřív. Zaparkoval před domem a rozeběhl se ke vchodovým dveřím. Chytil za kliku, avšak bylo zamčeno. S roztřesenýma rukama vytáhl z kapsy klíče a snažil se odemknout. Po několika pokusech se mu to povedlo. Okamžitě po něm začala skákat radostí Tammy, ale té si nevšímal. Všude bylo ticho. Na botníku si všiml dopisu. Okamžitě jej vzal do rukou a začal číst.


Po pěti minutách, kdy jej četl pořád dokola, aby si uvědomil, co v něm stálo, se mu podlomila kolena a on tak skončil na zemi. V dopise bylo psáno, že babička si vzala Rin k sobě, protože Bill ještě studuje a nemá na ni určitě čas. Taktéž mu dává na výběr mezi Rin a studováním. Buď bude chodit do školy, anebo bude pracovat, aby je uživil. Naštěstí ji může kdykoliv navštívit. Adresu mu připsala.


'Co je tohle za hloupý vtip?' pomyslel si a posadil se na schody. I kdyby si vybral práci, tak by to bylo určitě ještě složitější, protože by musel shánět hlídání na odpoledne a večer, kdyby měl zaměstnání na směny. To by potom na ni neměl čas. Vůbec nic neví a zasahuje do jejich života… Ona mu ji vzala! Jediné štěstí, které mu v životě ještě zbylo. A proč zrovna teď? Co má dělat dál? A může mu ji jen tak vzít? Měl tolik otázek, na které nenalézal odpověď.

Kiki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama