Two is better than one 16.

13. prosince 2014 v 23:29 | Kiki |  Two is better than one

Kde máte lékárničku?" Zeptal se Tom, když posadil Billa na židli v kuchyni a otřel si čelo.
"Tam," pípnul tiše, ukázal prstem směrem ke kuchyňské lince a sklopil hlavu dolů. Cítil se poníženě. Nikdo mu tohle nikdy neudělal. Ani v tom nejhorším snu si to nedokázal představit.
Dred na nic nečekal a sáhl po krabičce. "Asi to teď štípne," varoval černovláska před tím, než mu na tvář přiložil kapesník s desinfekcí.
Bill i přes varování usykl bolestí. Opravdu to štípalo.



"Hotovo," Prohodil Tom, sbalil lékárničku a už se otáčel, že ji půjde vrátit zpátky, ale černovlásek jej zastavil chytnutím za ruku.
"Tome…"
"Co?"
"Proč?"
"Proč co?" nechápal Billovu otázku. Spíš ji chápat… nechtěl.
"Proč to všechno… Proč ty se mi vyhýbáš, proč to Alex udělal a taky-" nedopověděl svou větu, protože byl zastaven.
"Protože… Potřeboval jsem přemýšlet." Sklopil hlavu k zemi, jako by tam snad bylo něco zajímavějšího.
"Nad čím? Tome… já tě miluju, ale už toho více neunesu," utekla Billovi první slza.
"Já vím, ale ty mě… nemůžeš milovat, Bille. A já tebe taky ne."
"Proč ne? Myslel jsem, že už budu konečně šťastný, ale všechno je zase špatně." Přitáhl si kolena k sobě. Bolelo ho to, co Tom povídal.


"Já… musím ti něco říct. Tehdy, jak jsme přijeli z chaty, tak… táta se mnou chtěl mluvit. Řekl mi, že my dva… že my dva jsme sourozenci… dvojčata. Máma s tátou se rozvedli, když jsme byli malí, byli jsme rozděleni, každý zůstal u jednoho z rodičů." Podíval se černovláskovi do očí, ve kterých viděl smutek, bolest, ale i lásku.
"Cože?" Zamrkal zmateně. Dělá si z něj legraci? Tohle není zrovna vhodný vtip. "To znamená…"
"Jo… máš tátu a taky dalšího sourozence… mě. Lhali nám. Hlavně tobě. Předpokládám, že jsi ani nevěděl, že je máma rozvedená a že to není tvůj pravý táta. Takže Rin je vlastně… taky moje sestra."
"Proč?" Další proč. Nechtěl uvěřit tomu, co právě teď slyšel.
"Já nevím, Bille," povzdechl si chlapec s copánky. "Každopádně… nemůžeme se… milovat. Jsme bráchové. Já vím, že jsem ti strašně moc ubližoval, když jsem se s tebou nebavil, ale nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem tak… zmatený. Omlouvám se… za všechno." Odmlčel se na chvíli a podíval se na hodiny. "Já… zajdu pro Rin, dobře? Počkáš tady."
"To nemusíš… Není ve školce," zakroutil Bill hlavou a bolestně přivřel oči. Tak moc mu chyběla…
"Jak není?" Podíval se tázavě na Billa.
"Babička si ji odvedla… Chtěl jsem ukončit studium, ale vyrušil mě… Alex. Spíše jeho kamarádka, pravděpodobně." Šoupal nohama o zem.


"Cože?!" vyjekl spontánně Tom. Nelíbilo se mu to. "Ale to nemůže! Máš ji na starosti ty, ne?" Teď mu došlo, proč byl Bill tak tichý, vysvětlovalo to i jeho kruhy pod očima a celkově jeho vzhled. Všiml si toho, ale dělal, že ne. 'Jsi opravdový pitomec,' musel si přiznat v duchu.
"Jo, soudem. Nedovolil bych, aby šla do dětského domova. Babi mi nechala tady… tohle," vzal ze stolu papír, na kterém byl napsán vzkaz, a podal jej Tomovi. Všechno jej teď bolelo, ale nejvíc jeho srdce. Bylo toho opravdu moc. Rin, Alex, Tom… Moment. To znamená, že Tomův táta je i jeho. Ten muž, před kterým se tak styděl, je jeho táta! Co teď bude dělat? Co bude dál? Nechtěl by o Toma přijít. A ani o Rin a… pravého tátu.
"Zajedu tam," poskládal Tom papír a schoval si ho do kapsy. "Takhle to nemůžeme nechat! A taky bych chtěl poznat tu babičku, která normálně unáší děti!" Rozhodně se postavil, lékárničku schoval na své místo a chystal se k odchodu.
"Počkej. Jedu taky." Postavil se na nohy. Byl rozhodnutý. Vezme si ji zpátky. Nemůže ji tam jen tak nechat, určitě jí je smutno.


V chodbě vzal Tammy na vodítko a chytal kliku od vchodových dveří. Byl mu fuk jeho aktuální stav, že má modřiny… byla tu šance dostat Rin zpět domů. I když to bylo přes půlku Německa.
"Ty ji chceš brát s sebou?" podivil se Tom a nechápavě se na černovláska podíval. Opravdu byl zamilovaný do vlastního bratra? Jak se to stalo? Moc dobře věděl… Byla to pro něj láska na první pohled. Ale co když je jen bratrská? Přece jsou dvojčata, museli být nějak propojeni, i když od sebe byli několik let. Vzpomněl si na celý víkend na chatě, co spolu zažili, jak se staral o Rin a bylo jim dokonale. Ne, on ho doopravdy miloval.
"No… jo," vytrhl jej z myšlenek ten nádherný hlas.
"A… co když ji necháme u mě?" navrhoval dred. Cesta bude dlouhá, bude to stresující, není to jen pár hodin cesty. "Táta je doma, tak…"
"Hm," Přikývl na souhlas Bill. Nic jiného mu prakticky nezbývalo, nechtěl ji trápit. "Pojedeme mým autem," rozhodl.
"Jasně, ale Bille… co budeme dělat?"
"Jak co budeme dělat?"
"No… my dva…" naznačil dred dost jasně dřív, než Bill stihl dveře otevřít.
"Já… nevím, ale… Miluju tě." Pověděl upřímně. Byl tak vychovávaný. "Omlouvám se."
"Proč se omlouváš?"
"Že… jsem se do tebe zamiloval. Ale milovat tě nemůžu," musel si to připustit. Incest je zakázaný, a kdyby na to někdo přišel, měli by oba moc velký problém. A ten on nepotřeboval, měl jich už více než dost.


Tom se zamyslel. Mohli by být jako pár, kdyby- "Vlastně… Teoreticky můžeš. A já tebe. Nikdo to neví. Každý máme jiné příjmení, nikomu to nedojde. My bychom to taky nevěděli, kdyby mi to táta neřekl. Hodně jsem o tom přemýšlel… a nejde to. Nejde dělat, že se nic mezi námi neděje. Ten čas, kdy jsem tě... ignoroval… strašně jsi mi chyběl. Bolelo to, ale já si v hlavě musel všechno urovnat, co vlastě chci. A zjistil jsem, že chci tebe. Tebe a Rin. I s Tammy," usmál se lehce a chytil Billovo zápěstí. "Já tě miluju a vždy budu."
"Tome, ale jsme přeci… rodina," Pověděl Bill. "Vlastně… ani nevím, co mám dělat, co mám cítit, jestli být šťastný nebo smutný,"
"Já vím, taky jsem se tak cítil. Ale došlo mi to. Jsem šťastný. Protože teď nás nikdo nerozdělí, to ti slibuju. I jako bratr," usmál se Tom.


Bill přemýšlel. Má rodinu. Vezme si Rin zpátky. Tom už s ním taky komunikuje a všechno mu pověděl… "Mám rodinu…" zašeptal a chytil se za pusu. Až teď mu to začalo pomalu docházet. Ten muž, který pro něj byl otcem celý jeho život, nebyl jeho táta. On má vlastního tátu, který žije… A zná ho! Sice jej viděl jen jednou v životě, ale… Jak se má teď k němu chovat? Jak jej má oslovit…?
"Máš. A my tě nikdy neopustíme, Billy," oslovil ho tak jako Rin, aby věděl, že - "Teď už bude jen a jen dobře, slibuju," přešel k němu, objal ho a pevně stiskl v náruči.
"Opravdu?" sklopil hlavu lehce dolů a chytil se za mikinu, která chránila Tomovo tělo před zimou. Cítil se tak dobře, uvolněně, věřil Tomovým slovům.
"Opravdu."

Kiki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 20. prosince 2014 v 20:44 | Reagovat

škoda že jsem to nečetla už dříve... od začátku ... teď už bych to moc nestíhala, ale hezký blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama