Two is better than one 8.

13. prosince 2014 v 23:09 | Kiki |  Two is better than one

"Tak, to by mělo být všechno," donesl Bill dolů pod schody k předsíni poslední kufr. Celkem tam stály 3 kufry.
"Proč toho máš tolik?" Podivil se Tom. "Jedeme jen na víkend."
"Já vím, ale ty nemáš ani představu o tom, kolik toho malé dítě zašpiní." Začal tahat první kufr do auta.
"Ale… tam je pračka."
Bill se okamžitě zastavil na místě. "Děláš si srandu? Kdybys mi to řekl dřív, tak bych toho měl o polovinu míň," zaúpěl. "No, teď už nemá cenu to zase třídit." Chytil rukojeť a pokračoval dál v cestě. Tom vzal další, a tak přiložil ruku k dílu, aby se s tím černovlásek nemusel tahat sám. Rin zatím seděla na venkovních schodech a kývala nohama.


"Víš… nebo si z toho můžeme udělat takové… malé víkendové sídlo." Chytil Tom černovláska za pas, když uložili poslední kufr do auta. "Stejně tam nikdo nejezdí,"
Bill se na něj podíval. "Ale, ale…" zasmál se.
"No co, sám si chtěl, ať je to rande, ne?" vyplázl na něj jazyk a zasmál se, když zpozoroval, jak Bill zčervenal.
"Já… já jsem si dělal srandu," zakoktal se a vymáčkl ze sebe nakonec. Upřímně, teď lhal. Přál si být s Tomem… blíž. Blíž a blíž.
"Nekecej," řekl Tom, když si vzpomněl, jak šťastný byl Bill v tu chvíli, kdy se rozhodlo, že tohle bude jejich rande.
"No… tak fajn, kecám. Jsem rád," usmál se černovlásek a chytil Tomovu ruku, která jej držela okolo pasu. "Mám tebe rád."

***


"Jsem doma!" zakřičel Tom na celý dům. Věděl, že jeho táta bude doma. "Tak pojďte," pobídl Billa s Tammy na vodítku a Rin, kteří se drželi dál. Spíš Bill a Rin se schovávala za ním, jako by se bála. Tom vešel hlouběji do domu a Billovi nezbývalo nic jiného, než ho následovat. A Rin taktéž.
"Oh, ahoj, Tome," uslyšeli všichni vycházet hlas z jedné místnosti.
"Tati, mám tady kamaráda a… půjčím si chatu na víkend, dobře?" Povídal Tom za chůze, dokud nevešel do obývacího pokoje, kde se nacházel jeho otec.
"To je skvělé, že sis konečně někoho přivedl domů." Bylo slyšet v otcově hlase, že se usmívá. "Jistě, ale vraťte ji prosím v původním stavu, ok? A taky, víš, že už tam nikdo nějakou dobu nebyl, tak se tam musí i trochu pouklízet."
"Já vím, tati, neboj se," usmál se i Tom. "Tak kde jste?" otočil hlavu směrem ke dveřím.
Billova hlava nakoukla, a za ní hned ta Rinina. Nakonec Bill vešel do místnosti a slušně pozdravil. "Dobrý den."


"Zdravím!" Vyskočil na nohy z křesla Tomův otec, aby si mohl právě příchozího prohlédnout. Jakmile jej uviděl, jako by se mu zastavil svět. Ten chlapec… mu někoho připomínal… Ale nemohl nic říct, dokud si tím nebude úplně jistý.
"Rin!" zavolal Bill směrem k chodbě, kde byla malá holčička. "Pojď sem a hezky pozdrav."
Blondýnka poslechla a přiběhla ke svému staršímu bratrovi. "Ahoj."
"Rin, takhle se to neří-" Napomenul ji Bill, ale to se do toho vložil Tomův táta.
"Nechej ji," přešel k ní. "Tak ty jsi Rin, jo? Já jsem Gordon," usmál se na ni a pak se koukl na černovláska.
"Umm… omlouvám se, jsem Bill. Rin je moje mladší sestra." Představil se i Bill a Gordon si začal spojovat všechny ty věci. Až na jednu. Musel se ujistit, ale ne teď. "A tohle… je Tammy," dokončil Bill a pozvedl vodítko výš.


"Tak… já se půjdu sbalit. Půjdete se mnou?" zeptal se Tom, protože tyhle situace neměl rád.
"Jasně," otočil se na patě černovlásek a chtěl se rozejít za dredem, ale Gordon je zastavil. Odběhl do kuchyně a vrátil se s lízátkem, které dal Rin.
"Děkuju," poděkovala a běžela za svým bratrem. A psem.
"Páni," vešli do Tomova pokoje. "Máš to tu fakt hezký," zhodnotil okamžitě Bill. "Ty hraješ na kytaru?" všiml si jedné na zdi.
"Jo, tak trochu," vytáhl ze skříně cestovní tašku, do které začal skládat nejdůležitější věci.
"Rin, nechej toho," Tom se otočil po černovláskově hlasu a následně po malé slečně, která se snažila dosáhnout na polici s plyšáky. Tom se pousmál, postavil se na nohy a přešel k ní.
"Jakého bys chtěla?"
"Medvídka…" pošeptala. Tom se pro něj natáhl a podal jí ho.
"Děkuju," posadila se na postel a začala si ho pořádně prohlížet.
"Není za co," odpověděl dred a dal se zpět do balení.


Za přibližně patnáct minut měl hotovo.
"Můžeme jít," Hodil si tašku přes rameno.
"Fajn," Postavil se i Bill, který seděl taktéž na posteli. "Zlato, vrať Tomovi plyšáka."
Rin se podívala na svého nového kamaráda, kterého měla v náruči, až skoro se slzami v očích. Tom si toho všiml a tak se rozhodl, že jí ho nechá. "Tak víš co? Vezmeme ho s sebou, aby tě na chatě hlídal, dobře?"
"Hmf," přikývla okamžitě a vyskočila na nohy.
"Pojď," pobídl ji Tom a všichni se vydali dolů, kde čekal Gordon s klíči.


"Tome, vážně tě varuju, jestli tam něco vyvedete-"
"Tatiii…" zaskučel Tom. "Nejsme malí," převzal si klíče od chaty.
"Já vím… Tak se tam mějte dobře."
"Jojo, ty taky, ahoj!"
"Nashledanou!" Rozloučili se a všichni nasedli do auta. Tedy, Tom ještě musel přendat ze svého auta navigaci, pro případ nouze. Ne, že by netrefil, spíš je to taková jistota. Po připevnění přístroje na přední sklo se mohlo vyjet. Nakonec se dohodli, že celou cestu odřídí Tom. Bill neměl nic proti, protože se blížil večer a na něj pomalu ale jistě dopadala únava, takže své auto svěřil raději Tomovi, než aby riskoval, že někde za jízdy usne. Věřil mu. Navigace ukazovala, že by tam měli být za tři hodiny.
"Tome, kam to vlastně jedeme?" zeptal se po chvíli jízdy, kdy hlídal Rin s lízátkem.
"Uvidíš. Bude se ti tam líbit. A jsem si jistý, že i Rin." Usmál se dred. "Teda, myslím, doufám, já to tam mám strašně rád."
"Billy…" zaskučela slečna na zadním sedadle. "Už tam budeme?"
"Ne, zlatíčko, ještě budeš muset vydržet. Chceš si malovat?" Když uviděl souhlasné přikývnutí, odepl si pás. Tom to po očku sledoval, ale o to více dával pozor na cestu. Bill vytáhl z tašky, co měl na zemi u nohou omalovánky a pastelky. Natáhl se dozadu, aby z opěradla řidiče mohl odklopit desku, která sloužila jako stolek, takže si Rin mohla vybarvovat, a tím jí cesta uteče rychleji. Černovlásek se zpátky posadil a připnul si pás.


Za chvíli však uslyšel další mumlání. Proto se otočil za sebe. "Copak?"
"Je to moc těžké," povzdechla si blondýnka, položila červenou pastelku a zamračila se na obrázek, jako by on za to mohl.
"Ty to určitě zvládneš," koukl se i na sedačku vedle Rin, kde ležela Tammy. Naštěstí jí nedělala jízda v autě problém a vždy spokojeně odpočívala.


***


Čas ubíhal, a když se Tom podíval na navigaci, která ukazovala i aktuální čas, zjistil, že je osm hodin večer. Zbývala hodina do cíle. V autě bylo úplně ticho, které přerušovalo jen tlumené rádio, aby své spolujezdce neprobudil. Podíval se na černovláska, jak spokojeně a nerušeně oddechoval, hlavou opřený okno. Připadal mu tak… dokonalý a roztomilý. Přemýšlel, co se mu asi zdá, když se usmívá. Muselo to být určitě něco pěkného. Tom si přál, aby tenhle úsměv mohl vídat každý den a každou sekundu. Aby se nemusel trápit. Bohužel, to nešlo. Ale dred si byl jist, že se bude snažit, co nejvíce to půjde. Dá do toho všechno. Usmál se a koukl do zrcátka, aby mohl vidět Rin, jak taktéž spokojeně oddechuje.


***


Zaparkoval před dřevěnou chatou, vystoupil z auta a šel odemknout. Rin a Billa nechal ještě spát. V patře vešel do jednoho z pokojů, otevřel skříň, aby mohl převléknout povlečení. Věděl, že táta by tam nenechal nic špinavého. A taky se věci vozily pravidelně domů na vyprání. Pravděpodobně pro tyto případy, kdyby tam někdo z nich chtěl jet. Teď se to hodilo. Převlíkl peřiny i v ostatních pokojích a vydal se zpátky do auta, aby mohl přenést Tammy, její věci, Rin a následně Billa.
Jakmile vzal černovláska do náruče, ucítil, jak sebou lehce škubl. Tom se snažil jít co nejopatrněji, aby se neprobudil, ale moc se mu to nedařilo.


"Hmf."


Dred se koukl do strany, aby zjistil, že Bill se začíná probouzet. Pomalu otevřel svá čokoládová očka a začal se rozhlížet kolem sebe. Po malé chvíli zaregistroval Toma a hned na to se koukl pod sebe. "T-Tome."
"Neboj, klidně spinkej dál," usmál se Tom a vešel do chaty.
"K-Kde je Rin?" Všiml si, že jeho sestra není nikde poblíž a co si tak vzpomínal… usnul přeci v autě, kde byla i ona.
"Je už v posteli, taky spí, neboj se," řekl s klidem a stoupl na první schod, následně druhý, třetí… "Dal jsem ji do pokoje hned vedle tebe, takže bude v pořádku."
Bill přikývl. "Proč… jsi mě neprobudil? Nemusíš mě tahat, já dojdu," začal sebou cukat, aby se mohl postavit, ale Tom zesílil stisk.
"Nechej toho, nebo mi spadneš."
"Tak… já půjdu vytáhnout věci z auta. Mimochodem… Tammy je s Rin, pokoj hned nalevo a já jsem napravo, ok?" Postavil se Tom na nohy, když položil Billa do postele a chystal se k odchodu, jenže Bill jej chytil za rukáv od trička.


"Děkuju, ale… pomůžu ti," posadil se, aby mohl vstát, jenže dred jej zatlačil zpátky.
"Ne, tenhle víkend budeš odpočívat," Postavil se pohotově Tom a rychle zmizel na dveřmi, které za sebou zavřel. Seběhl schody dolů a začal vytahovat všechny kufry z auta. Chtěl tenhle víkend Billovi pomoct tím, že si alespoň trochu odpočine. A Tom se o to postará.
Tom zvedl hlavu, aby se mohl podívat, kdo se to k němu blíží, protože slyšel tiché kroky směrem od chaty. Nebyl problém rozeznat osobu, protože bylo ještě trochu světlo. Byl to Bill.
"Um… nemůžu jen tak ležet." Postavil se před Toma a nohou vrtal do země, jako by něco provedl. "Chci pomoct."
Tom se musel zasmát. "No tak, jsou to jen kufry a tašky, to zvládnu."
"Prosím."
Dred si povzdechl. Nedokázal odolat černovláskovým psím očím a Bill tak měl vyhráno. "Fajn."

Kiki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama