Two is better than one 18.

6. února 2016 v 16:43 | Kiki |  Two is better than one

Tom si všiml, že adresa, kterou černovlásek zadal do GPS navigace, není jeho. Chápal, že teď chce být s Rin o to více, ale on jej chtěl mít taktéž u sebe. Po tak dlouhé době. Nejraději by si za to, jak se choval, nafackoval. Mohl za to on, co se černovláskovi stalo ve škole. Kdyby ho neignoroval, vše mohlo být v pořádku. Podíval se na místo spolujezdce a naskytl se mu pohled na spícího Billa. Byl nádherný. I přes jeho make-up si mohl všimnout modřin. Bylo mu to tak líto. Mohlo to dopadnout ještě hůř, ale taky se to vůbec stát nemuselo.



Podíval se na hodiny. Deset večer. Chtělo se mu taktéž docela už spát, ale nemohl. Musel dojet domů. Chtěl si oba přivézt k sobě. Věděl, že tím hodně riskuje. Otevřel si na své straně trochu okno, aby jej studený vzduch nutil být vzhůru. Napadlo jej, že na nejbližší benzínce zastaví a koupí si kávu. Jo, provětrá si hlavu a zchladí se. 'Takhle to udělám.'

Za deset minut jízdy už zastavoval na parkovišti benzínové pumpy. Stejně musel alespoň trochu natankovat. Byl rád, že si vzal s sebou nějaké peníze. Zbývala ještě přibližně hodina cesty a on si nebyl jist, zda to vydrží. Posledních pár nocí nemohl spát. A zrovna teď se to na něm podepsalo. 'Sakra!' Zanadával si sám pro sebe. Vypnul motor, vystoupil z auta a natankoval. Jakmile mu množství v nádrži přišlo dostatečné, vydal se do budovy, kde si chtěl koupit teplý voňavý nápoj. A hlavně zaplatit.

"Mmmm," zamumlal si sám pro sebe, stojíc opřený o zadní část auta a upíjejíc horkou kávu z kelímku. Nechtělo se mu sedět, nasedí se ještě dost. Přemýšlel, co dělat. Nechtěl Billa budit. Měl někde zastavit v nějakém hotelu či dojet domů? Dřív, než se stihl rozhodnout, otevřely se dveře od auta a ven vykoukla černovlasá hlava.
"Umm… Ahoj," zamumlal černovlásek, vystoupil a zavřel za sebou dveře, aby dovnitř netáhlo. Pomalu se přesunul k Tomovi.
"Ahoj," usmál se Tom a upil z kávy.
"Co tady děláš?" Taktéž se opřel o auto vedle dreda a sledoval jej.
"Já? No… přemýšlím," přiznal se. Nechtěl mu lhát. I když by to byla nepodstatná lež. Proč by to měl vlastně skrývat?
"Nad čím?"
Tom se podrbal ve vlasech. "Víš, jsem docela unavený, tak… jestli někde nezastavit a vyjet zase až ráno,"
"Já to klidně odřídím, prospal jsem se," pousmál se Bill a natáhl se pro kelímek.
Dred mu jej s radostí podal.
"Ne, to je v pohodě, já to nějak zvládnu," Miloval sedět za volantem. Vlastně ani netušil, proč nechtěl nechat Billa řídit.
"Ale Tome," namítal černovlásek. "Můžeš usnout a můžeme se vybourat, to ne." Vrátil mu kávu, ze které si jen trochu upil.
"Fajn, dobře, ale pojedeme ke mně."
"Proč?"
"Chci vás mít u sebe,"
"Ale… nebude to tvému tátovi vadit?" Neměl nic proti tomu spát u Toma, jenže… byla tu ta osoba.
"Ne, je v práci," usmál se Tom a pohladil Billa po líci. "Tak souhlasíš?"
Bill lehce přikývl.

***

"Vystupujeme," promluvil Bill tiše ke spícímu Tomovi, který usnul téměř okamžitě, jen co vyjeli. Nechtěl jej polekat. Rin taky ještě spala. Tu neměl problém přenést, ale s Tomem by už menší obtíže měl. Odepl si pás, naklonil se a dal mu pusu na čelo. On sám tohle miloval.
"Hmpf," zamumlal si Tom pod nosem a pomalu otevřel oči. "Takový hezký probuzení," usmál se lehce. "Už jsme doma?" Začal koukat kolem sebe.
"Jo," přikývl Bill a z auta vystoupil. Vytáhl Rin z auta a držel ji v náruči jako malou princeznu. Ona taky byla jeho malá princezna. Doslova.

Mezitím se vyškrábal z auta i Tom, který se pomalu rozešel k domu, aby mohl otevřít dveře. Při odemykání mu došlo, že vlastně vůbec není zamčeno. Že by táta zapomněl?
Vešel dovnitř, aby mohl podržet dveře černovláskovi a všiml si, že se v obývacím pokoji svítí.
"Dej ji ke mně, jo?" navigoval dred Billa. Odpovědí mu bylo přikývnutí hlavou a on sám se rozešel do místnosti, odkud pocházelo světlo. Měl docela strach, třeba to byl zloděj. Ale moc tomu nechtěl věřit.
"Tati? Neměl jsi být v práci?" Všiml si osoby sedící v křesle pod lampičkou. Jeho táta si četl nějakou knížku, pravděpodobně nově koupenou, protože ji ještě doma neviděl.

"Ahoj, Tome," pozvedl muž hlavu ke svému synovi. "Skončil jsem v práci dřív. Ale co ty, kde jsi byl?" Zastrčil záložku mezi stránky knihy, aby později mohl pokračovat v četbě a odložil ji stranou.
"No já… Měli jsme menší výlet," Pokrčil jednoduše rameny.
"Tome," sešel schody pomalu černovlásek, ale jakmile si všiml osoby navíc, zarazil se. Ne, že by z něj měl strach nebo tak něco, jednoduše… Bylo to zvláštní.
"Ahoj, Bille," Zamával na něj Gordon.
"Umm… Dobrý den," odpověděl slušně.
Gordon se postavil a přešel k černovláskovi. "Můžeme si promluvit? Jsem si jistý, že Tom ti už vše řekl, ale i tak bych s tebou rád mluvil," začal mluvit zcela vážně. "A tykej mi, prosím tě," pousmál se.
Billovi naskočila husí kůže. "Dobře," Souhlasil a následoval Gordona do kuchyně ke stolu. Za ním šel i Tom.

"Tak… nevím, jak bych měl začít, nikdy jsem ani nepomyslel, že tě ještě uvidím. Za všechno se omlouvám… Že jsme vás od sebe odtrhli. Bohužel to jinak nešlo, soud rozhodl… Já vaši mámu strašně moc miloval, stále miluju, ale ona se bohužel zamilovala do jiného. Chtěl jsem, aby byla šťastná," Nadechl se zhluboka. "Každopádně… nečekám, že mi teď budeš říkat tati, to vůbec ne, ale chtěl bych, abys věděl, že jsem tady. Stejně tak pro Rin. Pokud bude potřeba, postarám se o vás. O vás všechny, dobře?" Vychrlil ze sebe téměř na jeden nádech.
Bill jen přikývl. Kdyby byl dítě, nechápal by to. Teď je ale dospělý a ví, jak to v tomto světě chodí. Rozvod je už bohužel dnes běžnou věcí.
"No… a taky mě napadlo, blíží se Vánoce, co kdybychom je oslavili spolu?" Bál se podat tento návrh, ale maximálně se dočká odmítnutí. Při nejhorším. V nejlepším případě bude souhlasit.

Bill se zamyslel. Měli by být další Vánoce s Rin sami, nebo je trávit s Tomem a tátou? Mohla by být zábava a pro Rin konečně změna. "Dobře, bylo by to fajn,"
Gordon se zaradoval a i na Tomovi bylo vidět, že je rád. "A jak se má máma, Bille?"
Bill se nechápavě na Toma koukl pohledem 'Copak jsi mu to neřekl?'. Tom zakroutil hlavou. "Máma… umřela… i s tátou," svěsil hlavu mezi ramena. To téma tu bylo opět. Tom jej okamžitě objal, na nic nečekal. Věděl, že je těžké o tom mluvit. I když ani jednoho z nich neznal. Tom byl velmi empatický člověk. Hlavně, pokud šlo o jeho blízké.

Bill se podíval na Gordona. V jeho očích mohl vidět slzy. Ani se mu nedivil. Jejich máma byla úžasným člověkem. Aby byl upřímný, doteď se s tím nedokázal smířit. Jenže mu nic jiného nezbývalo, nemohl být slabý. Ne před Rin. Ona byla všechno, co měl. Co mu po mámě zůstalo. 'Ne, dost! Ty nejsem sám! Mám Toma, Gordona, Rin, Tammy… a dokonce i babičku, i přesto, že mi... nám ublížila!'
"Jak…?" Jediné, co ze sebe nejstarší osoba v místnosti dostala. Nechtěl tomu uvěřit.
Slova se neujal černovlásek, nýbrž Tom. "Tati… všechno ti povím, dobře? Ale Bill si teď potřebuje odpočinout, byl to náročný a dlouhý den." Postavil se na nohy a chytil černovláska za ruku, aby ho mohl odvést k sobě do pokoje. Nevěděl, jestli by tátovi měl říct, že tvoří pár.


"Jako doma, Bille, použij koupelnu, nechám ti tu nějaké tričko. Půjdu si promluvit s tátou a hned přijdu, jo?" Přešel je skříni, aby mohl vytáhnout zmíněný kus oblečení. Mezitím si Bill sedl na kraj postele, kde už tiše odpočívala Rin a tiše dreda pozoroval. Tom čekal, že černovlásek odejde hned, ale nestalo se tak.
"Děje se něco?" Zeptal se starostlivě, položil bílé tričko na postel a klekl si před Billa. Celou dobu, co tady byli, neřekl ani jedno slovo.
"Ne, vše je v pořádku," Snažil se pousmát, ale moc mu to nešlo.
"Pověz mi to. Pověz mi vše, co tě trápí," Chytil ho za ruku, aby mu dal důkaz, že je tu pro něj.
"Nevím, jestli být šťastný nebo-"
"Šťastný, to jediné musíš být." Skočil mu do řeči pohotově. "Nic jiného si nepřeju," Pohladil ho po líci. "Jdi si odpočinout, já si půjdu promluvit s tátou, potom přijdu za vámi," Dal mu pusu na čelo, vstal a hned na to proklouzl dveřmi ven.
Bill si povzdechl, podíval se na Rin a svlékl ji oblečení. Nechal ji jen tričko a spodní prádlo, aby se ji pohodlněji spalo. Sám si vzal to Tomovo a vydal se do koupelny, kde se svlékl a vlezl pod proud horké vody. Konečně se mohl ponořit do svého vlastního světa myšlenek.

Mezitím Gordon čekal na svého staršího syna s teplým ovocným čajem. Nechtěl uvěřit tomu, co se právě dozvěděl. Nemohla to být pravda. On už nikdy neuvidí osobu, kterou miloval nejvíce na světě? Takhle to přeci nemohlo skončit…
"Jsem tady," posadil se před něj Tom. "Díky za čaj," okamžitě se napil z hrníčku. Jeho otec jen přikývl. Usoudil, že nejspíše nemá sílu se zeptat na tu stejnou otázku. Tom tohle nechtěl nechat na Billovi, prošel si už spoustou bolesti, nechtěl, aby o tomto mluvil znova. Jistě, byla to i Tomova máma, ale nějak se mu o tom mluvilo snadněji, než černovláskovi, ona ho vychovala… a Tom ji ani neznal. Spíše si na ni nepamatoval.
"Řekl mi, že se to stalo před rokem… Máma i… táta měli leteckou nehodu, letadlo se zřítilo." Nevěděl, jak nahradit slovo táta, Bill jej za něj považoval a Tom jeho jméno neznal.
Gordon se snažil zatlačit slzy zpět, ale nedařilo se. Jedna utíkala za druhou. Neměl ji nechat jít. Nestalo by se nic z toho, co se děje teď. Byli by šťastná rodina. Dvojčata by od sebe nikdy nebyla odtržena… A Rin by se nenarodila. Měl tu slečnu moc rád, ale… Dával si to za vinu. Neměl to nikdy dovolit. Jenže chtěl, aby byla šťastná… A taky snad byla. Pravděpodobně ano, jinak by nepřivedla na svět další dítě.
"Tati…" chytil jej Tom za ruku. "Bude to v pořádku, našel jsi svého druhého syna. Máma je za to určitě šťastná, že jsme pohromadě,"
"Bill… Byl na všechno sám, nebyl jsem u něj, jako jeho táta, když potřeboval oporu sakra!" Vzlykl. Jak to mohl dopustit…?
"Ale zvládl to a je teď tady, s námi. I Rin. Oba a jsou v pořádku, tati. Budeme spolu na Vánoce. Vím, že je to těžké, ale… Oni tě, nás, potřebují. Musíme tu být pro ně, právě teď a napořád."
"Máš pravdu… Musíme být silní, Tome. Pro oba. Budu dobrým otcem. Udělám pro ně, co budu moct." Podíval se svému synovi do jeho čokoládově hnědých očí.
"Tak se mi to líbí. Netrap se. Půjdu si už taky lehnout, ok? Dneska to bylo náročný." Postavil se Tom na nohy. "Dobrou noc, tati. Mám tě rád." Otočil se a vydal se směrem ke schodům.
Uslyšel za sebou ještě tiché "Dobrou noc, Tome. Já vás taky," a zmizel v prvním patře rodinného domu.

Vešel do svého pokoje, který ozařovala pouze stolní lampička. Shodil ze sebe oblečení, osprchuje se až ráno, byl na to příliš unavený. Nechal si jen spodní prádlo a pomalu si lehal do postele, snažíc se neprobudit ty dva zlatíčka. Bohužel, u jednoho se mu to dokonale podařilo.
"Billy…" uslyšel zamumlat dívčí hlas. Spala opět uprostřed postele, takže hned vedle něj.
"Pššš…" Vydal ze sebe potichu, ale Rin nakonec stejně otevřela oči. Tom v duchu zaúpěl. Byl vážně unavený.
"Billy," Zopakovala znova černovláskovo jméno a pomalu si začala sedat.
"Billy vedle tebe spinká, jsem tady já, kamarád Tom. Potřebuješ něco?" Pohladil ji po vlasech. Všiml si, že spala s jeho plyšákem, kterého jí dal.
"Kakao," Jediné slovo, které z ní vypadlo.
"Teď v noci?" Zeptal se Tom, ale věděl, že se ptá úplně zbytečně. "Kdyby to věděl bráška, dostali bychom oba dva," Konstatoval dred tiše, ale nakonec z postele vylezl. Chytil Rin za ruku, rozhlédl se po pokoji, potřeboval najít něco, co by přes ní mohl alespoň přehodit, aby ji nebyla zima. Pohledem se zastavil na dece, která byla položena na židli. Věděl, že to je ono. Vzal deku do ruky a zabalil ji do ní. Chytil Rin do náruče a už si to s ní mířil dolů po schodech do kuchyně.


Pořád se svítilo. Gordon tam pořád tiše seděl a Tomův hrnek s čajem byl pořád na stole. Nic se od jeho odchodu do pokoje nezměnilo.
"Tati…?" Promluvil Tom tiše, stojíc mezi dveřmi.
Gordon sebou trhnul. Zřejmě byl ve svých myšlenkách. "C-Co?"
Tom se dal do pohybu a posadil Rin na židli tak, aby nespadla. "Nic, ještě nespíš?" Jal se přípravy kakaového nápoje.
"Ne… A co vy tady?"
"Rin se probudila a chce kakao, že?" Mrknul na ní. "Tak musíme princezně splnit její noční přání."
"Já se o ní postarám, jdi si lehnout," postavil se Gordon a vzal Tomovy z rukou krabici s kakaem.
"Opravdu?" Podivil se Tom.
"Jistě. Chceš dneska spát se mnou, Rin? Budeme se dlooouho koukat na televizi, pustíme si nějaké pohádky, co ty na to?" Rin s nadšením zajásala.

Tom si oddechnul. Věděl, že o Rin bude dobře postaráno a on se může alespoň trochu prospat. Naklonil se nad Rin, dal ji pusu na čelo a pohladil po vlasech. "Buď hodná, dobře?" Odpovědí mu bylo pouhé přikývnutí. Očima hypnotizovala Gordona, jak připravuje její oblíbený nápoj. Doma by jí tohle její bratr s největší pravděpodobností nedovolil, musela toho přeci využít, no ne?

Tom se sebral a pomalým krokem se vydal nahoru do pokoje za Billem. Přivřel za sebou dveře, vklouzl pod peřinu a přitáhl si černovláska k sobě do náruče. Miloval tyhle chvíle. Musel si nadávat za to, jak se v poslední době choval. Jako idiot. Kvůli něj se trápil ještě více. Dnešek toho přinesl opravdu hodně. Byl to náročný den. Ale byl opravdu rád za to, že u nich bude Bill i s Rin na Vánoce. Nečekal to. S lehkým úsměvem na rtech se vydal do říše snů.

Kiki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama